SCP-4220 : Odvrácená strana Měsíce

Tyto rozhovory zahrnují veškeré nadační znalosti o Projektu Helios; tyto informace nemohou být ověřeny vzhledem k tomu, že Pentagram odmítá potvrdit či vyvrátit Parsonsovu výpověď.

O Parsonsovi

Delvon: Pane Parsonsi, děkuji vám, že jste se připojil k naší seanci. Pokud můžeme začít, byl byste ochoten s námi sdílet informace o tom, co jste dělali na Měsíci?

Parsons: Prosím vás, říkejte mi Jacku. Nebo Belarion Armillus al Dajjal - Antichrist, jež přišel vyplnit zákon Bestie 666 - ale Jack je taky v pohodě. Každopádně! Obleky tam vyrazily přesně z toho důvodu, co byste si tipli: Komouši - ve vesmíru! Šíří tam svůj bezbožnej komunismus. Ale ani oni nebyli první, kdo se dostal na Měsíc - našli tam nějaká bizarní lidmi vytvořená sila u kráteru na jižním pólu. Všechno opuštěný. A samozřejmě to tak nemohli nechat. Takže Pentagram mě přiměl postavit raketu, která by je dostala na Měsíc než byste řekli švec: Helios 1.

Delvon: Okej, ehm, Jacku. Děkujeme. Teď -

Parsons: Nemohlo by mi být víc u prdele jejich 'Bohem dané právo šířit demokracii' na povrchu Měsíce. Víte, tehdá ve čtyřicátých letech jsme spolu s mým ex-kámošem Ronem5 provedli několik ezoterických sexuálních rituálů, kterým jsme říkali dílo Babalon. Vytvořili jsme elementárního ducha a pokusili jsme se s ní zplodit dítě. Napůl to fungovalo — nikdy se nám nepodařilo jí oplodnit a ta děvka zdrhla s Ronem. Ale potom, když jsem začal konzultovat pro Pentagram ohledně Helia 1, mi to docvaklo: co když to byla jen nějaká běhna? Allie6 tu věc, co jsme se snažili vytvořit označoval jako 'Měsíční dítě'. Co když se ten skutečný duch vyvolal na Měsíci? Musel jsem tam jít!

Delvon: [rychle si píše] Počkat, počkat - počkat - ehm, vy jste se do projektu zapojil proto, že jste si myslel že jste vyvolal… sexuálního ducha na Měsíci?

Parsons: Neřekl bych "připojil"… to spíš "nalodil na černo", to je přesnější váraz. Pentagram by nenechal svého hlavního inženýra nalodit do rakety — co kdyby vybuchla? Naštěstí jsem dokázal kontaktovat Crowleyho tím, že jsem posedl jeho nejnovější holku. Pomohl mi modifikovat to, čím mě Pentagram spoutal. A tak jsem na Crowleyho rozkaz posedl špičku rakety Helios 1 na jejím prvním letu! Což fungovalo perfektně… dokud nenarazila do měsíčního povrchu. Ale taková už je raketová věda! Chyby se stávají. Záleží hlavně na tom, že se z nich poučíme.

O raketě Helios 1

Delvon: Můžete nám říct cokoliv o designu rakety Helios 1? Jak byla zkonstruována, jak jste jí napájeli, či něco dalšího?

Parsons: Helios 1 byla raketa s teonukleárním pulzním motorem. Slovíčko teonukleární jsme si vytvořili v padesátém devátém, máme na tom patent. Motor jsme postavili podle Teller-Ulamova designu, který generuje opakované teonukleární pulzy pro pohánění stroje. Řekl bych, že je to jedna z mých nejlepších prací. Helios používala teonukleární a orgonovou7 energii - orgony napájely lodní systémy, stlačovaly duše a nabíjely je pro následnou detonaci! Vlastně jsem na to vážně hrdý - implementoval jsem speciální dvojitý usměrňovací systém do kostry rakety a navrhl jsem geometrii tak, aby spoutala speciální sexuální magii. Můžu to pro vás načrtnout, jestli chcete.

Parsonsovi je podán kus papíru a propiska, s pomocí nichž začne kreslit diagram rakety Helios 1.

Delvon: Není to - to je penis.

Parsons: Ne, ve skutečnosti je to Helios 1! Ale jsem rád, že jste si povšiml designu - je to výsledek mnohaletého výzkumu okultní architektury a usměrňování orgonů. Vidíte, geometrie rakety funguje tak, aby naváděla orgonovou energii ze špičky, přes válec, až dolů ke kořeni. Teonukleární palivo je uloženo v těchto nádržích zde [ukazuje na kruhy u spodní strany náčrtu], odkud je odváděno do spodku a stlačeno orgonovou energií. Následně detonuje proti stlačné desce zde [ukazuje na střed hlavního válce na náčrtu], což raketu tlačí směrem vzhůru. Přebytečná orgonová energie je stažena do izolačních stěn nádrží s palivem, což táhne palivo zpět do komory pro opětovné zachycení a recyklaci. Je to naprosto bez emisí, 100% čistá energie - no, tedy alespoň co se týče té energie samotné, ehm. Fungovalo to bezchybně!

Delvon: Jistě, až dokud ta raketa nenarazila do povrchu Měsíce. Máte nějakou představu o tom, co to zapříčinilo? Saboáž, možná?

Parsons: Ach ano, to byla veliká tragédie. Nechtěl jsem nato instalovat tradiční retrotrysky, chápete? Příliš negativní energie, zpomalování a měkčení. Namísto toho byla raketa navržena tak, aby usměrňovala orgonovou energii k obrácení polarity trysek - ale posádka se prostě nedokázala dostat do dobrého rytmu, aby se zajistil správný proud sexuální energie!

Delvon: [píše si] Počkat, jak by 'sexuální proud' ovlivnil trysk -

Parsons: No, namísto toho, aby se ta raketa otočila a zpomalila pro přistání na povrchu měsíce, jsme narazili. Explozivní dekomprese - nikdo na sobě neměl skafandr. Ty hloupé věci by naprosto zamezily proud sexuální kundaliní skrze jejich čakry!

O teonuklární síle

Parsons: Můžete mi něco povědět vy? Co si myslíte, že je nejskvělejší částí lidské duše?

Delvon: Ehmm… nevím. Náš duch?

Parsons: Všechno! Naše nezlomná vůle! Naše žízeň po vědomostech! Naše vytrvalost - naše odvaha - naše schopnost posunout se dál - dostat se až na okraj našich schopností a dobýt celé Boží stvoření! Naše neukojitelná zvědavost, neukojitelná touha… nejskvělejší vlastností lidské duše je to, že nikdy nekončí. To, a taky fakt, že se dá extrahovat jako isoenergetická supratekutina, kterou lze použít jako zdroj pro perpetuální energii.

Delvon: Mohl - mohl byste to poslední zopakovat? Myslím, že jsem vás přeslechl.

Parsons: Vaše duše je ve skutečnosti nekonečný zdroj kinetické, elektrické a termální energie. Problém je, že má neomezené množství energie, ale co se týče výdeje… ten je minimální. Ale přes to jsme se dostali. Přišli jsme na to, jak přinutit duši, aby bez radiace prošla nukleární fúzí, s přidaným bonusem, že jakmile duše detonuje, přeskupí se do nedetonované supratekutiny. Jak jsem říkal, lidská vytrvalost! A jak jsem rovněž říkal, když jsem měl pohlavní styk s jistou slečnou Alexis Santanovou na zadním sedadle Oldsmobilu v devětapadesátém, ta vytrvalost činí z duše dokonalý zdroj paliva pro jádrový pulzní pohon. Tohle všechno ale mělo jeden jediný háček.

Delvon: Počkat - nechme stranou pohlavní styk, nebyl jste už tou dobou mrtvý? Pardon - ehm, dobrá, co s tím bylo za problé -

Parsons: Já jsem byl mrtvý, ale slečna Santanová nikoliv. Ale zpět k tématu: jediným problémem bylo, že člověk potřebuje spoustu duší. A to nejlépe čerstvých, takže nemůžete jen tak zajít na hřbitov a vykopat mrtvá těla. Duše se tak dlouho nezdržují kolem těl - tedy, alespoň ne u těch, co zemřeli šťastní.

Parsons: Byli jsme někde poblíž New Echota, když ty drogy začaly působit.

Delvon: New Echota… V Georgii? Tam kde začíná Stezka slz. Co to s tím má co…

Parsons: Doktore Delvone, vidím ve vás světského ducha. Kdybyste hledal nepokojné duchy s nevyřízenými účty ve Spojených státech, duchy kteří zemřeli v bolesti, nebo chtěli pomstít své rodiny, koho byste hledal?

Delvon: …původní domorodce.

Parsons: Bingo! Všechen ten nastřádaný hněv a nenávist jsou skvělé turbo palivo. Společně s několika hochy z laborky jsme si udělali v devětapadesátém výlet napříč jihem Ameriky. Šli jsme lovit duchy podél Stezky slz napříč zemí - a dovolím si říct, že to byla nejlepší chvíle mého posmrtného života! Zastavovali jsme v malých městečkách, vykouřili jsme dost trávy na osázení zahrady, flirtovali jsme s místníma holkama a pak jsme je vzali na nejbližší hřbitov a tak trochu jsme znesvětili pár hrobů, jestli víte, co tím myslím. No a pak jsme nasáli duchy, co se objevili. Byla to strašná zábava!

Delvon: Pane Parsonsi - Jacku, musím říct, že takové chování mi připadá naprosto trestuhodné.

Parsons: Co, píchání na hřbitově? Nebojte, já jakožto duch, říkám že je to v pohodě. Pokud myslíte systematicky zaměřené vykořisťování čerokíského obyvatelstva i po jejich smrti… no, co sakra chcete abych k tomu řekl?

Parsons se postaví a položí své ruce na stůl.

Parsons: Cokoliv na zastavení 'nezadržitelného postupu komunismu', říkali vyšší kádry. Já na to, že musí být určitě nějaká lepší cesta, jako třeba zabít několik milionů myší, nebo tak něco, vždyť ti lidé už přeci trpěli dost, no ne? Ale znáte armádu. A co armáda chce, to armáda dostane. Říkal jsem si, že když už jsem v tom, tak si aspoň trochu užiju, okej? Myslíte si, že bych proti tomu mohl nějak protestovat? Já jsem stejná oběť toho všeho, jako ti Čerokíové!

Delvon: Omlouvám se, Jacku. Nechtěl jsem naznačovat, že to byla vaše vina. Jak jste, ehm, 'nasáli' ty duchy?

Parsons: To je tajemství. Ty geas co na mě ti bastardi uvalili jsou sice slabé, ale stále to občas funguje. Můžu vám říct, že to co jsme udělali nemělo nic společného s vysavačem, ale šlo tam o orgonickou energii. Proč myslíte, že jsem zmiňoval to šukání? Crowley a já jsme přišli na spoustu úžasných věcí, co se s tím dají dělat, jako vytváření měsíční bohyně, nebo vysávání lidských duší z podzemí, a když mě Pentagram vykopal, no… mají způsoby, jak vás přinutit mluvit.

O zaseknutí na Měsíci

Delvon: Můžete nám říct něco o svém čase na Měsíci mezi dobou, kdy jste ztroskotali a kdy jsme vás našli?

Parsons: Nejdřív jsem byl dost naštvanej - všechna moje práce zkažená, protože posádka nedokázala udržet svoje libido! Ale vyrovnal jsem se s tím. Abych byl upřímný, orgonická energie se z trosek vytrácela rychleji, než jsem očekával, ale žil jsem hezký a naplňující posmrtný život. Skutečným nepřítelem byla nuda. Nějakou dobu jsem trávil psaním her a jejich přehráváním s posádkou. Zešílel jsem na… desetiletí? Na dvě možná? Ztratíte přehled o čase, když váš mozek odletí do teplých krajin - pak jsem se zase začal nudit a tak jsem zase nabyl smyslů.

Delvon: Takže jste opustil původní misi.

Parsons: Tak to mě uráží - znovu jsem se k ní vrátil, když jsem se vzpamatoval! Věřil byste, že i po takové době jsem byl stále připoutaný ke špičce? Někdy sám sebe překvapuju. Takže jsem šel na lov - a vlastně jsem v pánvi South Pole-Aitken znovu našel ty struktury, které jsme původně letěli hledat.

Parsons přestane mluvit a zadívá se do dáli. Dr. Delvon se minutu neúspěšně pokouší získat jeho pozornost.

Delvon: Jacku? Jste v pořádku.

Parsons: Šel jsem tam dolů.

Delvon: Kam dolů?

Parsons: Vím, proč jsem se vám zjevil.

Parsons chytí Dr. Delvona za ramena.

Parsons: Byla to hrobka. Tam dole je muž - bytost, duch, stín, nevím - tam dole je věc a byla namleta na mnoho malých kousků a každý z nich je zamčený v kleci. Ale já ty kusy viděl - a ony viděly mě.

Zaměstnanci bezpečnosti přijdou blíž a střelí Parsonse uspávacími šipkami. I přesto, že je Parsons v těle D-15, mají šipky zpomalený efekt.

Parsons: Nevím, co se stalo - vynutilo si to cestu nahoru, nebo to měsíční bohyně odmítla. Ale nemělo to nikdy být viděno. Nebyli jsme prvními lidmi na Měsíci - ale měli jsme být těmi posledními.

V tu chvíli začínají uspávací látky působit. Parsons upadne do bezvědomí. Seance je ukončena.

Dodatek 4220.3: Luna

Oproti nově vytvořenému vesmírnému programu Spojených států, Sovětský svaz nadále pokračoval na svém programu Luna za použití paratechnologie, přičemž na pomoc přivedli [VYMAAZÁNO - VYŽADOVÁNO PROVĚŘENÍ ÚROVNĚ 5]. To jim dovolilo podniknout několik misí na SCP-4220-1; sovětský program Luna byl ovšem náhle ukončen bez oficiálního vysvětlení, pravděpodobně kvůli zadržení SCP-4220-1.

Následující korespondence byla získána z domova profesora Damiana Kravčuka, kolegy profesora Christova Alexejeva. Profesor Alexejev pracoval jako vedoucí projektu na programu Luna (součást sovětského vesmírného programu) mezi lety 1958 a 1965. Veškeré dokumenty byly přeloženy z původní ruštiny.

Je to škoda, ale ztráta naší Mechty8 je pouze krátkodobý nezdar, to tě ujištuji. To co ti teď řeknu, je známo pouze několika mužům mimo mně. Věřím, že chápeš váhu tohoto rozhovoru.

Zatímco Američané jsou hypnozizováni svým vlastním 'Rasputinem'9, my jsme vložili svou naději do praktičtějšího přístupu. Největší překážkou pro vesmírnou misi je bezpečný návrat pasažéra. Systém za systémem jsou určeny jenom pro jeho ochranu a zdraví, a každý z těchto systémů navyšuje složitost naší mise o celé řády.

Ale co kdyby jeho zdraví nebylo vůbec problém?

Kapitán Dorofejev10 nám dodal našeho prvního kontrolera. Označuje ji jen jako 'Osmdesát dvojka'. Je to obézní dívka, čtrnáct let; její mluva je nesrozumitelná, její zápach nepříjemný a na její hlavě chybí vlasy.

Náš subjekt je zločinec čekající na popravu. Injekčně jsme mu podali smrtící dávku propofolu. Ačkoliv jsem se postaral o všechno, aby se cítil co nejpohodlněji, z toho co následovalo se mnohým z nás udělalo špatně od žaludku. Lukjan se mi přiznal v soukromí, že se cítí jako šarlatán; jako starodávný haruspik, rozřezávající vnitřnosti krav a předstírající, že vyčte budoucnost z jejich vnitřností. Ale já jsem ho ujistil, že na naší 'magii' není nic smyšleného.

Dvacet minut po smrti se mrtvola postavila. Prozkoumali jsme ji; žádný pulz, ani dýchání. Byla studená na dotek. Osmdesát dvojka ji úspěšně nechala chodit po místnosti a interagovat s několika předměty v místnosti, ačkoliv ta mrtvola chodila jako opilec.

Nehledě na počáteční stav, přestane mrtvola po několika hodinách být užitečná. To je nepříjemné; velmi to zkracuje naše funkční okénko. Anténový vysílač musíme tedy dovnitř vložit chirurgicky co nejlépe. Silné paralytické činidlo pak zaručí, že pasažér zpotřebuje velmi málo kyslíku a nenaruší plavidlo za letu. Dopad na měsíční povrch — spolu s následným odtlakem vzduchu — se postarají o zbytek.

Kapitán Dorofejev nám včera dodal subjekt. Sám jsem ho naložil do Mechtiny sestry11, ale napřed jsem ho znovu zvážil. Byl skoro o libru lehčí, než předtím. Moje ruce jsou stále od křídy, jak jsme celou noc přepracovávali výpočty, které fungují se snížením hmotnosti.

První člověk, co vstoupí na povrch Měsíce bude Rus. Historii už bude jedno, zda byl naživu, nebo ne.

Našli jsme tu strukturu. Ale nic na ní nedává smysl.

Je to kancelářská budova. Kanceláře uvnitř Měsíce, Damiane.

Interiér je natlakovaný; uvnitř jsou mosazné ruce přidělané k mosazným stolům, píšící na mosazných psacích strojích. Mosazné boty chodí kolem, ale nikdo je nenosí. Všechno je to napojené na mosazné potrubí, které vede středem točitého mosazného schodiště.

Poslali jsme několik dronů do té struktury, ale vždycky nám dojde čas těsně předtím, než bychom mohli dojít dál. Musíme buď poslat živého člověka — což zkrátka nesvedeme — nebo najít jinou metodu, jak by mohly mrtvoly vydržet déle.

Moje zařízení je teď plné podivných lidí, které nepoznávám, ptajících se mě na otázky, na něž neznám odpovědi. Ministerstvo nám poslalo 'ezoterického specialistu', aby nám pomohl — nechutný, dporný muž, co smrdí po česneku a mluví lámanou ruštinou. Kapitán Dorofejev se přimluvil za jeho expertízu. Rovněž nám předvedl jeho schopnost vstoupit do stavu pozastaveného života za pomocí svých manter, sebehypnózy a zapáchajícího obkladu, jež sám vyrobil. Ověřil jsem si osobně, že zmizely všechny známky života a o několik hodin později se posadil a byl znovu bez problému živ.

Nabídl nám, že nás naučí tuto metodu výměnou za provedení služby. Chce po nás jenom to, abychom ho poslali na Měsíc.

Má totiž za to, že tam na něj někdo čeká.

Když nás ten mystik zrovna neučí jak obelstít smrt, provádí bizarní a přihlouplé 'rituály', aby uspokojil své aktuální sexuální choutky.

Ale jeho metody přinášejí výsledky: Osmdesát dvojka ovládala jeden ze subjektů lehce přes patnáct hodin, než musela ukončit spojení. Subjekt byl následně oživen a podle všeho je ve velmi dobrém fyzickém stavu (byť se mu nelíbí naše anténa). Hodláme udělat další testy, abychom zajistili, že nedojde k dalším komplikacím, ale očekáváme, že na konci měsíce budeme připraveni ke startu.

Náš první subjekt ve stavu pozastaveného života vstoupil do struktury a dostal se na nejnižší úroveň schodiště. Zde jsme objevili ohromnou šachtu napájenou mosaznými trubkami, jež vede hlouběji do centra Měsíce. Na největší trubici je měřič s natištěným anglickým slovem, které znamená 'KONTAMINACE'. Měřič ukazoval dvacet pět. Nikdo z nás neví, co to znamená.

Během ovládání subjektu Osmdesát dvojka prohlásila, že měřič stoupnul na číslo třicet. Dorofejev nás informoval, že máme pokračovat v průzkumu struktury. S trochou štěstí najdeme něco, co nám pomůže porozumět, k čemu to všechno slouží.

Osmdesát dvojka měla strach z té šachty směřující dolů. Než ukončila spojení, stěžovala si, že z té šachty vychází nechutný zápach.

Dorofejev mi rozkázal, abych dohlížel na nechutné rituály toho mystika. Tuší, že nám ten muž skrývá nějaká tajemství. Ten šílenec se na mě usmívá, zatímco pracuje.

Včera nakreslil křídou obrys ženy na podlahu a poté ho znesvětil. Když skončil, tvrdil nám, že otevřel kanál ke své bohyni — Babalon. O hodinu později se Osmdesát dvojka znovu spojila s dronem a zjistila, že měřič KONTAMINACE teď ukazoval na číslo padesát. Několik trubek prasklo a zničilo psací stroje, ke kterým byly připojeny. Černý kouř naplnil silo. Kůže dronu se při kontaktu mění na dehet.

Chtěl bych to označit za pouhou náhodu, ale nejsem hlupák.

Trubky se nějakým způsobem opravily — jako kdyby nikdy ani nepraskly. Kouř je pryč. Měřič KONTAMINACE zůstává na čísle šedesát pět a silo se hemží aktivitou. Psací stroje cvakají jako kalašnikovy — mosazné prsty jezdí po klávesách tak rychle, že jsou sotva vidět. Boty běhají tak rychle, že o ně náš dron několikrát zakopnul.

Osmdesát dvojka je vyděšená. Museli jsme jí přinutit, aby pokračovala dál do sila. I tak se pohybovala tak pomalu, že se dron přestal pohybovat, než dorazil na dno.

Přes to všechno náš mystik pokračuje se svými odpornými rituály. Když zrovna nešpiní podlahu, sedí v tureckém sedu na hexagramu, nabubřele se pyšní v angličtině před mužem, který s ním není v místnosti. Dorofejev mi nechtěl sdělit, co říkal.

Po dalších dvou vyslaných dronech jsme se konečně dostali do šachty. Osmdesát dvojka tam dolů navedla ohromného surovce — nemůžu vám říct, jak dlouho klesal dolů. Když se konečně dostal až na dno, skoro všechny jeho svaly a kůže byly pryč.

Měsíc je plný ohromnných skleněných komor, každá ve tvaru perfektního dvanáctistěnu, a jsou zavěšené v kovové mřížce, která pokračuje na všechny strany do temnoty kolem. Nikdo nedokáže odhadnout jak daleko se to táhne.

Každá komora je spojená se čtyřmi dalšími pomocí kovových dvířek barvy bronzu v rozích místností. Trubka se dělí na mnoho menších trubic, které vedou skrze komory. Dron utrpěl přílišné poškození vlivem nekrózy, než se stačil dostat k těm trubkám; vzduch tam dole je horší, než v tom silu. Jakmile se Osmdesát dvojka odpojila, všimli jsme si, že její kůže je mastná. I po několika sprchách ta holka stále smrdí.

Měsíc je dutá, Damiane. Nejen to; je umělý. Vymyká se to představám. Kdo ho postavil? Proč? Kam ty trubice směřují? Věděla o tom strana?

Ukryj tyhle dopisy někam do bezpečí. Jestli se něco stane, musí existovat nějaký záznam.

Stále víc otázek. Vybavili jsme malý dron ochranným oblekem; Osmdesát dvojka ho nechala připravit kamery, aby nahrál ty psací stroje, a další namířil na měřič KONTAMINACE. Byl na čísle šedesát. Jde o následek předchozích výprav? Možná. Z těl předchozích subjektů nezbylo nic kromě černého bublajícího bahna. I jen samotný vzduch je korozivní.

Osmdesát dvojka se s ním dostala do skleněné komory. Několik z nich v sobě má skleněné klece ve tvaru lidských orgánů — očí, plic, jater a žaludku — naplněných černým kouřem. Ty napájí trubky, které se táhnou po celém Měsíci. Osmdesát dvojka si povšimla dalších komor zavěšených o samotě v té mřížce. Nejsou připojeny k ničemu, ale jsou plné černého kouře. Některé z nich se hýbaly a svíjely.

Všem je nám z toho nevolno. Jako kdybychom se procházeli dračí slují k pokladu, aniž bychom viděli draka, jež nás sleduje svýma zvědavýma očima.

Mystik se dozvěděl o těch strukturách. Nejspíše od Osmdesát dvojky. Jsou teď nerozdělitelní. Žbleptal něco o tom, že je to místo odpočinku jeho bohyně — rozsekané, jak říkal, kvůli rituálu co jeho učeň kdysi zpackal. Tvrdil nám, že toho amerického Rasputina naučil všemu, co zná. Jeho rituály jsou každým dnem oplzlejší. Naštěstí mě Dorofejev přeřadil, abych pracoval na orbitální mechanice.

Dnes jsme našli mystika u Osmdesát dvojky. Přesvědčil jí, aby se zapojila do jednoho z jeho rituálů.

Jeden z našich mužů ho chtěl zastřelit na místě, ale zachovali jsme chladnou hlavu. Už nám k ničemu není; zkrátka jen dodržíme svou stranu dohody.

Řekli mi, že chirurgové mu před implantací nezbytných komponentů nepodali anestetika. Sám jsem ho potom prohlédnul, když odpočíval ve stavu hluboké strnulosti. I teď mě jeho obličej pronásleduje — ten zvrácený přimrzlý úsměv, když jsme ho zavírali do té kapsule.

Chce se setkat se svou 'bohyní'? Má to mít.

Bůh nám pomáhej.

Jakmile se probudil uvnitř sila, strhnul si mystik anténu ze skalpu. Nekrvácel — spíš ventiloval. Černý kouř mu vycházel z lebky. Osmdesát dvojka už ho nemohla ovládat; upadla do bezvědomí. Z kůže jí začal vycházet dehet.

Dorofejev se na takovou příležitost připravil. Kamera namířená na měřič byla vyzbrojená dálkovým detonátorem. Trvalo mu několik minut, než získal patřičné povolení; když ho dostal, sledovali jsme bezmocně, jak mystik slézá dolů do šachty. Krátce potom, co zmizel, vyslal Dorofejev sekvenci a ztratili jsme přenos. Předpokládáme, že šachta byla zavalena explozí. Poslední získaný snímek ukazuje měřič s číslem sedmdesát pět. A stále stoupal.

Program Luna je tímto ukončen. Nevrátíme se znovu na Měsíc.

Spal tyhle dopisy.

Dodatek 4220.4: Vyjednávání o společném zadržení

Během smluv o odstoupení paranormálních zbraní z roku 1963, provedly GRU Divize "P" a Pentagram tajná vyjednávání týkající se zadržení SCP-4220 bez oficiálního vědomí Nadace. Následující přepis byl zachycen nadačními odposlouchávacími zařízeními, ale kvůli byrokratické neschopnosti a interním politickým zmatkům byla nahrávka založena jako nedůležitá v archivu, až dokud nebyla objevena anomální povaha SCP-4220.

Přepis interní audio nahrávky

• Ředitel Pentagramu Edward Teller
• Administrátor NASA James E. Webb
• Zastupitel GRU Divize "P" Victor Dorofejev
• Inženýr ze SSSR Valentin12

Tak tedy. Máme problém s Měsícem.

To máme.

Pardon? Co- co prosím? Asi nevím o čem mluvíte. Stále jsem- ehm, stále mi není úplně jasné, o čem toto setkání je. Nemyslím si, že vás znám, pane…

Můžete mi říkat Viktor. Můj kolega tady je Valentin. Řediteli Tellere, mohl byste začít?

Jistě. Tak se na to vrhneme hezky zvysoka. Chlapci, nerad vám kazím zábavu, ale musím vám sdělit, že NEBUDETE přistávat na Měsíci.

C - cože? To nemůžete myslet vážně!

Je mi líto, Jamesi - myslím to smrtelně vážně. Měsíc je zakázaná zóna. Kompletně. Absolutně za žádnou cenu, nesmíme, dostat člověka na Měsíc.

Ale ani nemůžeme nedostat člověka na Měsíc. Udělat to by znamenalo spáchat politickou sebevraždu.

Takže. Pošleme někoho na Měsíc, nebo ne?

Nastane pauza.

Ano.

Zfalšujeme přistání na Měsíci.

Abych to upřesnil, tak samotné přistání nebude falešné - zkrátka jen použijeme falešný Měsíc.

Falšený - falešný Měsíc? Co se to do háje snažíte říct?

Buďte zticha a poslouchejte.

Prosím, Jamesi. Neznáš snad motto skautů? Buď připraven. Spojené státy měly plán pro přistání na Měsíci v připadě, že bychom nemohli přistát na tom skutečném, už nejméně deset let. Věřte mi, když vám řeknu, že máme něco v záloze. Stačí když budete dál stavět ty své rakety a pak necháte svoje chlapy letět tam, kam vám řekneme.

Ale - ale - ale - ale proč? Proč sakra musíme tohle všechno dělat? Co je k čertu špatně s Měsícem?

Následuje cvaknutí na projektoru.

Valentin: Bože moj!

Webb: Ježíši Kriste! Co to má - to je obličej?

Dorofejev: To je snímek odvrácené strany Měsíce.

Valentin: Ne. To je obličej. Čí je?

Teller: Myslíme si - tedy, předpokládáme -

Dorofejev: Je to obličej Aleistera Crowleyho.

Valentin: Ale — to je ženské —

Webb: Jak to vůbec poznáte? To je, to jsou kosti — a mozek —

Dorofejev: Mosaz.

Teller: Technický termín je rebis. Tedy… ta mužská polovina je Crowley. Ta ženská půlka —

Dorofejev: Byla uvnitř Měsíce. Než s ní Crowley vymrdal.

Webb: Co to jako — co to dělá?

Valentin: Co je to za výraz?

Teller: Tenhle výraz? No, ehm… nechci být příliš nezdvořilá, ale -

Dorofejev: Má orgasmus.

[KONEC PŘEPISU]