SCP-609-CS : Některé věci nevyléčí ani čas

Osobní vlastnictví SCP-609-CS

Dne 5. ledna 2006, ve věku 88 let, zemřel Arnošt Vilém Zrno přirozenou smrtí. Jeho osobní majetek byl sesbírán pověřeným zaměstnancem a uložen do archivu. Výčet jeho osobního vlastnictví je k dispozici níže.

Červeno-hnědý vyšívaný oděv, bílá košile, kožené rukavice, čepec a boty; častým motivem se zdá být erb neznámého původu
Několik dalších kusů oblečení pořízeného na míru
Zašlá kožená brašna
5 svitků obsahujících novověké texty o alchymii; v dobrém stavu
Převázaný kožený deník; 68 stran; popsaný
51 obrazů namalovaných na plátnech různých velikostí; převážně olejomalby, uhlem, křídou a jiné; jedná se téměř výhradně o portréty, zátiší a krajinky
1 241 skiců na papíře ve 30 svazcích; převážně uhlem, tuhou či inkoustem; jedná se především o portréty, krajiny, anatomické studie a nedokončené náčrty
Katolický růženec; silně opotřebovaný
Výtisk bible z roku 1950; latinsky

Připnutý soubor

Věřím, že Arnošt Vilém byl skutečně cestovatelem v čase. Za celou dobu, co jsem jej znal, mě nikdy ani na sekundu nepřesvědčil, že by jím nebyl. Ale vím, že tento diskurs je veden v našich kruzích již déle než 60 let a nemyslím si, že bych jej opodstatnil pouhým tvrzením. Povím vám tedy příběh, který kdysi tento muž pověděl mě na kostelní lavici.

Bylo to v létě roku 57, pokud mě paměť neklame. Arnošt za mnou tenkrát přišel, stejně jako mnohokrát předtím. V té době už mu současná čeština konečně nedělala moc problémy a tak jsme nemuseli komunikovat v němčině. Řekl mi, že si konečně srovnal v hlavě to, co do té doby nikomu nesvěřil ze strachu, že jej budeme považovat za šíleného.

Vysvětlil mi, že se roku 1605 pohyboval na pražském dvoře krále Rudolfa II., kde se setkal s mnoha vlivnými i pochybnými lidmi a měl možnost být poblíž magických artefaktů, o nichž se mu do té doby nesnilo. Jedním z těchto artefaktů, byl dle jeho slov, zakletý džin. Nebudu zabýhat do detailů, ovšem důležité je, že se Arnošt Vilém dostal do situace, kdy mu entita zakletá v artefaktu nabídla splnění tří přání.

Jeho prvním přáním, jak mi pověděl, bylo stát se tím nejlepším alchymistou v zemi. Tomuto přání později přičítal svou anomální schopnost. Druhé přání, po němž prahnul byla láska dívky, do které se bezmezně zamiloval, ovšem její jméno mi Arnošt nesdělil, ani mi neřekl o výsledku tohoto přání. Než mi pověděl o svém třetím přání, pomodlili jsme se společně, nejspíše proto, že se cítil provinile.

Arnošt si nepamatoval přesné znění svého třetího přání, nejspíše proto, že byl v onen moment neschopný řádně uvažovat z radosti nad přáními, nebo to možná bylo pozdějším zmatením. Jeho třetí přání se nicméně týkalo více artefaktů. Řekl mi, že chtěl vědět, odkud se magie bere a kde jí najde víc. Chtěl se setkat s někým, kdo mu pomůže najít odpovědi.

A potom se přenesl v časoprostoru k nám a ztratil všechno co znal. A nikdy se s tím nesmířil.

Je mi líto, že jsem mu nikdy nedokázal pomoct.

— Dr. Martin Císař.