SCP-6666 : Démon Hektor a Hrůzná Titania

Nikdo ze zaměstnanců nemá povoleno překročit jednokilometrový perimetr kolem SCP-6666. Veškerá pozorování SCP-6666-A musejí být prováděna dálkově.

Řed. Sophia Lightová - Ředitelka, Vedení západního regionu

Řed. Kain Pathos Crow - Ředitel, Nadační technologie

Řed. Shannon Lancasterová - Ředitelka Projektu, PARAGON

Řed. Coryn Malthus - Ředitel, Oddělení předpotopního výzkumu

Dr. Osmon Iles - Vedooucí výzkumník, SCP-6666

Vel. Alexandro Freitas - Velitel, PARAGON Jihoamerická Předsunutá Operační Oblast

Vel. Cecilia Aestreiová - Velitelka Hēt-1

SCP-6666 je kolosální botanická entita nacházející se na souřadnicích 4°51'29.4" j.š. 67°44'12.6" z.d. v amazonském deštném pralese. SCP-6666 sestává ze širokého kmene a mnoha tisíců roztoušených větví, směřujících od centrální hmoty, jako u stromů, ovšem při bližším zkoumání SCP-6666 nepřipomíná žádnou známou biologickou strukturu. Kmen SCP-6666 měří v průměru 380 metrů a celá struktura měří na výšku téměř 9,2 kilometrů. SCP-6666 nevykazuje žádné známky života na buněčné úrovni.

Přibližná mapa oblasti

SCP-6666 je obrácené a je zavěšeno svým rozsáhlým kořenovým systémem ze stropu masivní litosférické propasti v zemské kůře. Tento prostor se ve svém nejširším bodě táhne přibližně 52 kilometrů a v nejhlubším bodě ("Bod nula") měří na výšku téměř 43 kilometrů. Pravděpodobně se přirozeně zformoval před 450 až 560 miliony lety a stěny jeskyně jsou téměř kompletně pokryty výše zmíněnými kořeny SCP-6666, což vedlo výzkumníky k závěru, že kořenová struktura SCP-6666 se kdysi táhla dolů k zemi, nikoliv vzhůru, jak je tomu dnes.

Spodní část jeskyně je do výšky 200 metrů vyplněna hustým oblakem toxických výparů, jež se linou z rozeklaného otvoru na straně SCP-6666. Složení těchto výparů je neznámé, ovšem u živých bytostí, které je vdechnou, dochází k téměř okamžité ztrátě neurologických funkcí1 a spektrografická analýza substance byla neprůkazná.

Přestože nejstarší kořenové výrůstky SCP-6666 jsou nehybné a přes fakt, že SCP-6666 je biologicky nečinné, jsou nově vyrostlé části entity pohyblivé a aktivně nepřátelské. Kořeny nad zemí se pokouší stáhnout cokoliv poblíž, ať už se jedná o člověka, zvíře, stroj, či něco jiného, do podzemní jeskyně. Tento efekt lze dočasně potlačit tím, že se subjekt přestane pohybovat. Zaměstnanci, kteří se ocitnou v situaci, kdy je kořeny obrostly, si mohou lehnout bez hnutí na zem a vyčkat, až dorazí plamenometné týmy, aby kořeny odrazily. Ovšem, vzhledem k rapidnímu růstu těchto kořenů je pravděpodobné, že bude tato osoba neúmyslně umačkána a udušena kořeny kolem, pokud na místo nedorazí záchranný tým včas.

SCP-6666 je přístupné skrze ohromnou válcovitou kamennou šachtu nacházející se přibližně 7,5 kilometrů od obráceného centra entity. Ve straně šachty je vestavěnné schodiště, které ovšem končí těsně pod stropem jeskyně, přestože se zdá, že původně sahalo mnohem níže.2 Radarové snímky nižších částí jeskyně ukazují, že většina dna jeskyně je pokryta rozsáhlým lesem vysokých, hustých, tmavých stromů. Na východním okraji lesa a části stěn jeskyně se nachází rozlehlá síť prastarých ruin, jež jsou částečně zakryty toxickými výpary.

SCP-6666-A je zdánlivě humanoidní entita částečně vystupující z rozeklaného otvoru na straně SCP-6666. Entita měří přibližně 23 metrů na výšku3, má šest paží a šest očí ve dvou sloupcích po třech. Zdá se, že kůže entity je pokryta mnoha jizvami a spáleninami. Jedna z jejích paží je o něco větší, než zbylých pět a je v zápěstí částečně spojená s velkým železným kopím o délce zhruba 18 metrů. Toto kopí zdánlivě v minulosti entita použila jako páku k probodnutí kmene SCP-6666.

SCP-6666-A nemá uši, nos, ani ústa, ovšem je schopné řeči4 v aktuálně neznámém jazyce. SCP-6666-A odpovídá na stimuly, ovšem pouze vzácně se nechá rozptýlit ze svého stavu neustálého boje. SCP-6666-A se zdá být schopné lokální biologické regenerace, což způsobuje, že jeho tělo je neustále ničeno následkem vystavení otvoru v SCP-6666 a zároveň neustále regenerováno. Přestože SCP-6666-A odpovídá na stimuly Nadace, prozatím se nepokusilo komunikovat s žádným z nadačních zaměstnanců, ani vozidel. Není známo, zda si je SCP-6666-A vědomo, že je s ním komunikováno.

Prastaří démoni

Čtyři entity známé společně jako "prastaří démoni". SCP-2254, SCP-4840-B, a SCP-6666-A byli podle SCP-4840-A bývalí válečníci ve službách krále rozsáhlé prehistorické společnosti, kteří byli za pomocí thaumaturgie proměněni v částečně humanoidní entity, které nyní Nadace zadržuje. Každý z nich byl postihnut kletbou, jež na ně uvalila další mocná thaumaturgická prehistorická entita, a byli nuceni vykonat jistý úkol, který měl následně vést ke zničení celého lidstva.

Předpokládá se, že tito démoni byli aktivní mnoho let po pádu království, kterému původně sloužili, dokud nebyli nakonec ovlivněni SCP-4840-A, jež po zdánlivě stovky tisíc let držel mnoho prastarých lokací a entit ukrytých před zraky veřejnosti. Tíha tohoto úsilí však SCP-4840-A silně oslabila a mnoho z těchto entit tak bylo v nedávné době znovu odhaleno.

Z těchto čtyř entit bylo jako první objeveno SCP-2254 (Démon La Hire), ovšem v době svého objevení nebylo známo, že je entita spojená s dalšími anomálními entitami.

Podle informací získaných z rozhovorů s SCP-4840-A je SCP-6666-A "Démon Hektor", jedna ze čtyř prastarých entit pocházejících z dávno ztracené téměř lidské civilizace. SCP-6666-A, stejně jako SCP-4840-B6, SCP-22547 a prozatím neznámá čtvrtá entita8 jsou pravděpodobně staré několik milionů let, ne-li starší. SCP-6666-A, stejně jako samo SCP-6666, jsou starší než všechny známé lidské civilizace a možná starší, než většina doby existence samotné Země.

Objevení

Dobové prameny pojednávající o SCP-6666 jsou nesmírně vzácné. Informace získané z několika zdrojů indikují, že kolem vstupu do SCP-6666 žilo mnoho populací lidí, ovšem z artefaktů, které by spojovaly jednu konkrétní skupinu s místem, nezbylo téměř nic. Ve svém návrhu pro starší vedení Projektu PARAGON ohledně aktuálního nadačního chápání těchto skupin, popsal Dr. Osmon Iles objev svého týmu následovně:

Existence SCP-4008, wormwoodské anomálie, vrhla na vše co známe o své vlastní historii stín pochyb. Jakožto zbraň vytvořená prehistorickou civilizací SCP-1000, byl wormwood schopen pozřít celé etnické skupiny, jejich města, jejich historii a mnohem více, čímž byly tyto civilizace prakticky vymazány z historických záznamů. Naše studie SCP-4008 neustále ukazovala zpět k jakémusi zdroji, k historické černé díře, k něčemu po čem jsme nemohli nalézt ani stopy.

Amazonský prales je nechvalně známý tím, že není milostivý k památkám. Tamní půda a vlhkost drtí kámen a kosti na prach, ale v jednom místě jsme více než kdekoliv jinde, nemohli nalézt nic. Žádné známky po lidské civilizaci, žádné záznamy o lidském osídlení, zkrátka nic. A bylo to v této černé díře, kde jsme věděli, že to najdeme. Kořen, ze kterého wormwood vyrostl.

ATLAS, projekt, který předcházel projektu PARAGON, začal s mapováním těchto lesů před čtyřiceti lety, začal na samém okraji propasti a od té doby pokračuje stále hlouběji. Ve ztracené temnotě pod korunami stromů bylo vákuum, které nás k sobě táhlo neutuchající silou. Každý metr země, který jsme objevili bez známek po lidech, byl dalším drobkem, jež nás vedl až k otevřeným dveřím toho, co jsme nakonec našli. Černou díru uprostřed historie.

Lámali jsme si hlavu nad tím, jaký strom by mohl plodit něco takového, jako je wormwood a teď to víme. Byl to mrtvý strom.

Formální zadržení SCP-6666 začalo s vytvořením Projektu PARAGON, poté co informace z Operace ATLAS, spolu s informacemi získanými z SCP-4840 a od SCP-4840-A vedly k objevení vertikální přístupové šachty do prázdnoty v níž se SCP-6666 nachází.

Přepis setkání vedení Projektu PARAGON I

Následuje výtažek ze záznamu setkání Ředitelky Projektu PARAGON Shannon Lancasterové, Ředitele Oddělení předpotopního výzkumu Coryna Malthuse a Velitele SAFOS Alexandro Freitase z 23. dubna 2019.

Přepis interní audio nahrávky

• Ředitelka Projektu PARAGON Shannon Lancasterová
• Ředitel Oddělení předpotopního výzkumu Coryn Malthus
• Velitel SAFOS Alexandro Freitas

Chtěla jsem vám poděkovat za to, jak jste zvládl náš problém s perimetrem. Nemusíte příště kontaktovat mou kancelář, pokud to bude znovu potřeba.

Situace to vyžadovala. Je stále těžší a těžší odrážet ten růst. Máme denní a noční směny, což pomáhá, ale jenom trochu.

Jak dlouho, než to budeme muset znovu celé přesunout?

To se dá těžko odhadnout, ale… dva týdny?

To není úplně nejlepší. Co náš návrh alternativního přístupu?

Aktuálně se na tom aktivně nepracuje. Všechny naše testovací zóny byly skoro okamžitě vyřazeny. Tam dole je to spleť kořenů a jsou vážně tvrdé. Skoro by si jeden myslel, že jsou z kamene.

Jistě, zkusíme to znovu až se do oblasti dostane Crow a jeho tým. Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat Coryne.

V pořádku.

Četla jsem vaši zprávu. Co si o tom myslíte?

Obecně? Všehno v té díře je staré. Stovky tisíc, ne-li miliony let. Zatím jsme tam dole měli drony jenom chvíli, ale mapování už teď odhalilo spoustu zajímavých věcí.

A co dno? Pod tím oblakem výparů?

To těžko říct. Zatím máme jenom střípky a špatné radarové útržky struktur kolem. Nic z toho nám moc neřeklo, ale jedna věc by vás mohla překvapit. Nic z toho není jihoamerické.

Co tím myslíte?

Víte, jak jsme spolu hovořili o hledání chybějících civilizací? Když jsme se tam dolů poprvé dostali, mysleli jsme si, že je najdeme pod tou mlhou, ale nic z toho, co jsme viděli, ani vzdáleně nepřipomíná nic, co by postavila lidská ruka za posledních deset tisíc let. Ať už je to cokoliv, je to starší než lidstvo, tak jak ho aktuálně chápeme. Co se týče toho, co je v tom lese na dně, váš odhad je stejně dobrý, jako ten můj.

To je začátek. Co myslíte, že bychom měli udělat dál?

Potřebujeme víc informací. Výstavba pozorovacích věží a sledování té věci nám neodpoví na žádné otázky. Tam dole se něco děje a potřebujeme více zdrojů, abychom zjistili co.

Kde chcete začít?

Složka SCP-1000 by byla dobrý začátek. Jste obeznámena s SCP-2932?

Částečně. Proč se ptáte?

Alexandro vám toho nejspíše poví víc, myslím že jejich tým odtamtud před nějakou dobou získal nějaké vzorky. Zkrácená verze je, že tam uvnitř je entita, která tvrdí, že SCP-1000, Děti Noci, nebo Bigfooti, jestli chcete, že to místo používali jako vězení. Nemám dostatečnou úroveň prověření na to, abych věděl co všechno je tam zavřené, ale vím že magické jádro, které to místo udržuje v chodu, je takový velký červený drahokam. To stvoření co tam přebývá tvrdí, že je to srdce Titanie, bohyně která si vyrvala vlastní srdce, aby ochránila Děti Noci. Ale já dobře vím, že to jde proti všemu, co nás jako výzkumníky učili. Četl jsem dost Shakespeara na to, abych věděl, že Titania není bohyní Bigfootů. Je to faeská bohyně.

V tom se nepletete. Co ten strom? Víme o něm něco?

Je mrtvý. Podle všeho už hodně dlouhou dobu. Všechno na něm se zdá být mrtvé, dokonce i na buněčné úrovni, což by nejspíše překvapilo naše přátele z Hēt-1, nebo kohokoliv jiného, kdo byl kdy zapletený v těch kořenech a stažen pod zem. Žádný ze vzorků neukázal biologickou aktivitu, ale ty výpary se odněkud musí brát a ty kořeny se stále hýbou, takže můžeme jenom hádat.

Povězte mi víc o těch výparech.

Víte, omlouvám se, ale vlastně to ani nejsou výpary, i když to tak vypadá. Ve skutečnosti jde spíše o velmi jemný pyl. Důvod našich problémů s tím je ten, že se jedná o velmi silný neurotoxin. Pokud se na vás, nebo do vás, dostane byť jenom smítko, celá vaše nervová soustava začne okamžitě kolabovat. Zatím nemáme způsob jak přivést lidi zpět z deprese centrální nervové soustavy a i když máme ochranné obleky, které by mohly naše lidi potenciálně ochránit, tak i sebemenší narušení by mohlo být smrtelné, pokud by nedošlo k okamžitému ošetření. Stále ještě probíhají testy s materiály, abychom zjistili, zda látka pronikne ochrannými vrstvami našich obleků.

Ale myslíte, že budeme moct vyslat tým?

Právě teď na tom pracujeme. Ředitel Malthus trval na tom, že nebudeme znát celý příběh, pokud se nedostaneme přes ty výpary.

Chápu. Co se bude dít do té doby? Je tam cokoliv k čemu se můžeme dostat?

Pracuji na tom. Jakmile zmapujeme okamžité okolí, měli bychom být schopni podniknout něco dalšího. Ty kořeny sbíraly věci z okolí po hodně dlouhou dobu. Možná tam něco najdeme.

Dobrá, informujte mě o postupu. Řediteli Malthusi, mohu zažádat o přístup který potřebujete. Budete potřebovat něco dalšího?

Musíme přivést někoho z týmu Eshu.

Coryne, víte že to nemůžeme udělat.

Vím, že si myslíte že nemůžeme, ale já nevím, co dalšího dělat, Ředitelko. Nemám s čím pracovat. Pro nic z tohohle neexisuje psaná historie. V Evropě měli štěstí s tím, co našli, protože někdo o tom něco zapsal, ale tady? Svědectví z první ruky je to nejlepší, co máme. Musíme si promluvit s jednou z těch věcí a dostat z nich co bude možné. Budou o tom vědět víc, než aktuálně víme my, což je mimochodem hrstka prachu a odhady. Kdyby to bylo na mě, už bychom provedly rozhovory s desítkami faeries, ale na něco takového nemám zdroje.

(Povzdech) Dobrá. Zapracuji na tom. Něco dalšího?

Musíme si promluvit s Kainem.

Žertujete.

Kain?

Nežertuji. Ábel s námi nemluví a Seth seděl na svém kameni posledních pár milionů let. Potřebujeme někoho, kdo má svědectví z první ruky o věcech, které se staly ještě před tím, než lidské bytosti napadlo zapisovat svou vlastní historii a existuje jenom jedna osoba, která byla v té době naživu a kromě toho má fotografickou paměť.

(Pauza)

Fajn. Zkusím se zeptat. To je vše?

Ještě jedna věc, kterou byste měla vědět. Agenti v pozorovacích platformách se nám poslední dobou vracejí se slabými psychologickými efekty. Obecná nejistota a nepříjemné pocity. Pár z nich mělo potíže se spánkem. Dr. Reece chtěl nedávno vědět o přesunech personálu. Možná budeme muset nový personál nasadit dříve.

Souhlasím. Ředitel Crow dorazí do oblasti příští týden. Musíme se ujistit, že do té doby bude vše v pořádku.

Dobrá tedy. Ujistím se, že máme vše v prvotřídním stavu, než se sem Ředitel dostane.

I my se postaráme o problémy s personálem, Ředitelko.

Děkuji vám. Oba mě informujte o průběhu.

Rozhovor s entitou Eshu

Poznámka: jisté části tohoto rozhovoru mohou být cenzurovány, či změněny v souladu s Protokolem 4000-ESHU.

Následuje rozhovor s váženým opeřeným reprezentantem ze starého lesa. Rozhovor provedl Dr. Park Daesung během nutného ročního pozorování Příkazu O5-4000-F26.

Děkuji, že jste si našel čas na tento rozhovor se mnou. Nezdržím vás dlouho.

"Ale jistě, samozřejmě. Mě to nevadí, to víte. Nestává se často, aby mě někdo navštívil takhle daleko od cesty. Je to příjemné potěšení. Dal byste si šálek čaje? Nebo snad dýmku? Moc tu toho nemáme, víte, ale pořád mám trochu ve spižírně přesně pro takovéhle chvíle."

Ne, děkuji. Bohužel jsem tu dnes čistě kvůli práci.

"Dobrá tedy, jak chcete. Aspoň zbyde víc na mě! Tak a teď mi povězte co pro vás mohu udělat?"

Před nějakou dobou objevili naši agenti podivnou strukturu hluboko v ohromném hvozdu na jihu. Již byla dávno opuštěná, ale myslíme si, že to bylo nějaké vězení. Některé symboly z toho místa jsme našli i zde. Znáte to místo?

Ptakovitý odpovídající se nervózně posune na židli.

"Ach. Ano, jistě. Vždy jsme slýchali příběhy, víte. Nikdy jsem to místo osobně neviděl, ale čas od času se k nám něco doneslo. Vysoké zdi ze zapáchajícího černého kamene. Křik. Ale myslím že teď už bude většina z toho rozpadlá na prach. Už je to opravdu velmi dávno."

Kdo byli Děti Noci?

Oči okřídleného kolaborátora se otevřou dokořán. Postaví se a přejde k žaluziím blízkého okna, které zatáhne.

Omlouvám se, pokud jsem řekl něco špatně.

"Ne, ne… nic jste neprovedl. Jenom je to něco o čem se většinou nemluví, alespoň ne v příjemné společnosti."

Co byli?

"Inu… kdysi bývali stejní jako vy a jako my. Děti, jako všichni ostatní. Probudili se v lesích, stejně jako my, ale nikoliv v korunách stromů. Tam nahoře jsme viděli hvězdy, ale dole pod námi žily Děti Noci v úplné temnotě. My… oni tam dole zůstali. Mysleli jsme si, že se jim to tak líbí víc.

Odkud se vzali?

"To- to nevím. Už je to opravdu velmi dávno, ale možná jsou mezi námi ještě tací, kteří budou vědět více, nebo lépe. Já se tomu vždy spíše vyhýbal. Měl jsem obchod ve starém bílém městě na pobřeží, ještě před tím vším. Oni žili v temných lesech na jihu. Ale občas jsme o nich něco zaslechli."

V tom vězení se nachází jakýsi artefakt. Tamní žalářník mu říká srdce Titanie. Víte o tom něco-

Klidný a nelétavý přítel lehce zalapá po dechu a sáhne do kapsy odkud vytáhne přívěsek. Chvíli na něj hledí.

Co mi můžete říct o té Titanie?

"Říkali jsme jí Iýa… ach. Ospalka ve hvězdách. Za temných nocí se říkávalo, že její oddechování bylo slyšet po celém světě. Byla bohyní hvězdného svitu, úchvatnější než cokoliv, co kdy kráčelo po Zemi."

Společník se zobákem znovu zandavá přívěsek.

"Milovali jsme Titaniu více, než všechny ostatní, dokonce víc než samotnou Gaiu. Byla tak překrásná.

Ta entita v onom vězení si říká Caspan. Víte o ní něco?

Zachvěje se.

"Ano. Caspan Splétač Snů, tak se jmenoval. Caspan kdysi býval umělcem. Dokázal vyprávět příběhy skrze sny a ty potom přivést k životu. Když si pro něj přišli, prosil je aby mu ponechali jeho život a jméno a noční chodci mu je nechali… nechali mu oboje."

Noční chodci? Myslíte Děti Noci? Proč si pro něj přišli?

"Oni… Děti Noci byly zvědavá stvoření. Seděli v naprosté temnotě vysokých stromů ve svých širokých kruzích a zpívali spolu jednohlasně své smutné melodie. My, nejspíše ve své aroganci, jsme v nich neviděli nic víc, než jsme chtěli vidět. Byli pro nás jen smutné bytosti lezoucí v půdě, vybírající zbytky a plížící se v temnotě pod korunami stromů. Když začali své smutné písně zpívat rostlinám, nenapadlo nás podívat se, abychom viděli že se rostliny tou písní ohýbají. Nechtěli jsme vidět těla pověšená z větví, takže jsme je ignorovali. Napřed začali mizet cestovatelé a potom i naši vlastní lidé. Ignorovali jsme je tak dlouho, že když jsme si jich konečně začali všímat, stali se… zlými."

A co Caspan?

"Bál se jich, myslím. Přišli si pro něj a odvlekli jej do temnoty, kde ho přinutili aby je naučil… hrozivým věcem. Děti Noci byly zvědavé a po nějaké době se jejich zvědavost- ehm, ohmluvte mě."

V pořádku, nechci na vás tlačit.

"Ne, to je v pořádku. Nikdo o tom už dneska nemluví a tolik se toho ztratilo v proudu času."

Pauza

"Zprvu byla jejich zvědavost podobná té naší, ale zatímco nás zajímaly krásy hvězd na obloze, Děti Noci měly pro sebe pouze temnotu a po nějaké době se jejich zvědavost stala krutostí. Nedokázaly snít, víte, ne jako vy nebo já, ale chtěly to umět, proto unesli Caspana Splétače snů do temnoty a přinutily ho, aby je to naučil. Ale oni nemohly, chápete, nejsou jako my, takže když se je to Caspan pokoušel naučit, tak… ať už v té temnotě spatřil cokoliv, jakoukoliv hrůzu kterou objevily, když pěly ty své písničky… Nedovedu si to představit. Když po něm poté chtěly, aby nás zradil, udělal to bez mrknutí oka."

O jaké zradě mluvíte?

"Chtěly si něco přát. On je zavedl za Titaniou a nechal je vyslovit své přání."

Ticho.

"Říká se… že když noční chodci přišli, táhli v dlouhých řadách tiše skrze temné lesy. Našli naší milovanou Titaniu přesně tam, kde jim řekl, že bude a s jeho pomocí… vyslovili své přání."

Ticho.

Co si přáli?

[CITLIVÁ DATA VYMAZÁNA. PRO VÍCE INFORMACÍ VIZ DODATEK 6666.13]

Můžeme skončit, pokud chcete.

"Já- já myslím, že to tak bude nejlepší. Omlouvám se, jen… je to neodpustitelné."

Pauza.

"Ach Iýo. Co jsme ti to provedli?"

Konec rozhovoru.

Rozhovor s SCP-073

Následuje rozhovor s SCP-073. Rozhovor provedla Ředitelka Sophia Lightová z Vedení západního regionu Nadace SCP.

Ředitelko Lightová, to je mi ale překvapení. Myslel jsem si, že na prosté SCP Třídy 3, jako jsem já, už nebudete mít čas.

Ale notak Kaine, říkej mi Sophio, prosím. Ředitel Light byl můj otec.

Dobrá tedy, Sophio. Tato situace je nanejvýše neobvyklá. Čemu za to vděčím?

Jsi si vědom existence Projektu PARAGON?

Ach, pouze z té trošky co mi řekli. Což je tentokrát opravdu velmi málo. Něco velmi tajného. Tolik tajemství jste mi svěřili a přesto si stále některá necháváte pro sebe.

Ano, víš jak to chodí. Každopádně, posledních několik let jsme sledovali anomální aktivitu, která začala narůstat a doufala jsem, že bys ohledně toho mohl odpovědět na pár otázek.

Hmmmm. Víš, tak mě napadá, s tím kolik "anomální aktivity" se tu objeví každý den, nezačne to člověku po nějaké době připadat už jen jako… aktivita?

Ani si to nedovedeš představit.

Možná že nedovedu. Ale stejně se pokusím zodpovědět vaše otázky co nejlépe to dovedu, ovšem bojím se čeho by se mohly týkat, když jste kvůli odpovědím musela přijít za mnou.

Potřebuji vědět co víš o Dětech Noci.

Ticho.

Děti… Noci. To jméno jsem neslyšel už opravdu velmi dlouho. (Pauza) To je opravdu staré tajemství, Sophio. Jak jste k tomu přišli?

Už nějakou dobu jsme o nich měli záznamy, o těch pár co zbylo. Krátké video s jednou z těch entit ze Spojených států je něco jako fascinace pro ametérské kryptozoology a přestože o nich něco víme, prozatím se jim daří unikat zadržení. Jejich motivy a původ jsou pro nás stále záhadou, skoro jako kdyby celou jejich historii něco pozřelo.

Ano… ano, to bylo myslím úmyslně.

Prosím pokračuj.

Kde začít? Děti Noci… no zaprvé, rád bych podotknul, že jsem se s nimi nikdy sám nesetkal. Na mou stranu světa přišli jenom jednou, před dávnou dobou, ale já měl v tu dobu… jiné starosti. Přišli na přání svých pánů a hledali někoho, kdo spáchal strašný hřích. Vlastně to byl první hřích.

To se týká entity zvané "Asem", že?

Ředitelko Lightová. Vy víte víc, než chcete přiznat.

Tak je tomu často. Pokračuj.

Ano. Adam el Asem byl… můj otec a Lilith byla naší matkou. Asem byl první muž, takže technicky vzato jsme všichni jeho dětmi, ale já a moji bratři jsme přišli jako první. Já byl nejstarší, potom Ábel a potom náš nejmladší bratr… (pauza) Omlouvám se, ale už je to dlouhá doba. Hřích, který Asem spáchal, ach ano… Vzal něco z místa, kam neměl chodit a jako odpověď na to připluly Děti Noci přes moře, aby ho za to hnali k zodpovědnosti.

Co se s ním stalo?

Nejsem si jistý. Asem stáhl hvězdu z nebe a nasadil si jí na svou železnou korunu a co se stalo potom… moje rodina dál nebyla stejná. Já byl vyhnán, Ábel byl zabit a náš nejmladší bratr zmizel. Jeho království bylo opuštěné, až na Asema a vše co vím je, že pak si pro něj přišly Děti Noci a když odešly, on byl pryč.

Proč se jim říká Děti Noci?

Myslím, že má jít o kontrast mezi námi. My, lidstvo jakožto celek, jsme se zrodili pod zářným sluncem mého otce. Byli jsme tenkrát jiní, zářné bytosti, stále vyzařující to překrásné světlo. Za dobu, co jsme od něj odloučeni, jsme svůj lesk ztratili… (ukazuje na své tělo) ale stále jsme to, čím jsme byli tenkrát, dokonce i když už dnes nežijeme tak dlouho, jako kdysi. Tak jsme byli Dětmi Slunce.

Létající město Audapaupadopolis

Audapaupadopolis (SCP-4840) je, podle informací získaných od SCP-4840-A, prvním městem zbudovaným lidskými bytostmi na Zemi. Výsledky uhlíkového datování komplexu byly neprůkazné, ovšem důkazy naznačují, že struktura je opravdu starší, než jakákoliv známá lidská civilizace a pravděpodobně starší, než většina známé geologické historie.

Podle SCP-4840-A byl hierarchický systém Audapaupadopolis soustředěný kolem jediné osoby, mužského humanoida absolutní autority jménem "Asem", či také "Adam el Asem". Tato postava, jejíž existence není jinak podložená, ovšem je naznačená v jiných zdrojích, je rovněž označována jako "První Muž," "První Člověk", nebo "První Král Lidí" a pravděpodobně se stala inspirací pro abrahamické texty zmiňující podobnou postavu. Není známo, co se s touto osobou stalo, ovšem zdá se, že SCP-4840 začalo postupně degradovat krátce po jejím zmizení. Není známo, kdy k této události došlo.

Jak SCP-4840-A, tak SCP-073 přiznali spojení s touto entitou. SCP-076 nepotvrdilo žádné znalosti o této entitě. Žádný z těchto tří jedinců neprokázal ochotu, či možnost doplnit další informace o této entitě.

Byli všichni v Audapaupadopolis Dětmi Slunce?

Ticho.

Co jste to řekla?

Audapaupadopolis. Víte o tom něco?

To město… Jistě, musela jste si myslet, že mě překvapí, že o něm vůbec víte, ale…

Pauza

Ne, nebyli jako my. Žily tam i jiné bytosti, mnohem větší a hrozivější, než já, ale žádná z nich nebyla majestátnější, než můj otec. To díky jeho ochraně byli naši lidé a tajemství uchovávaná ve městě v bezpečí. Když byl pryč, město upadlo a ta tajemství se stala zranitelná. Existovali ti, jež pilně pracovali, aby je ochránili a plány, které měly zajistit, aby vše zůstalo skryté, ale jestli se začaly znovu objevovat… ano. Už chápu, proč jste přišla za mnou.

Nemyslím si, že ti úplně rozumím.

Musíte pochopit, že Děti Noci nejsou jako vy, nebo já, nebo dokonce jako faeský lid za mořem.

Co tím myslíš?

Vím jenom to, co jsem zaslechl. Jak jsem říkal, nebyl jsem u toho, když se většina z toho děla. Říká se, že když se Děti Noci prvé zrodili, byli stejné zvědaví jako děti a když hvězdný svit jejich pánů nestačil k ukojení jejich zvědavosti, našli si k uctívání temnější bohy. Ti bohové po nich žádali podíl na mase výměnou za schopnosti potřebné k naplnení jejich tužeb a to maso mělo být z historie lidstva. Kdykoliv oblehli civilizaci a stáhli jí do země, veškeré záznamy o ní přestaly existovat. A to byla jejich platba.

To už jsi zmínil předtím. Kdo byli ti jejich páni?

Ach… no, to fearies je stvořili. Nebo spíše, si je vyprosili přáním, nebo tak jsem to alespoň slyšel. Faeries uctívali Titaniu, bohyni měsíčního svitu a přání a když můj otec… (Pauza) Můj otec byl… nádherný a majestátní, rozohodně, ale špatná žádost od dítěte zasela semínko žárlivosti do jeho srdce a jeho světlo se stočilo směrem k jedinému cíli, kterým byl úplně první hřích. Hřích, který byl pro faeries tak bezbožným, že neměli jinou možnost, než na něj odpovědět.

Takže faeries je vytvořili, aby zničili tvého otce?

Možná, nebo možná aby se ochránili. Děti Hvězd viděli jak světlo mého otce na východě září stále víc a modlili se k Titanie za spásu. Nevím co si přáli, nebo za jakou cenu, ale netrvalo to dlouho a cestovatelé začali vyprávět příběhy o vysokých postavách ukrytých ve stínu korun stromů na těch vzdálených březích. Za čas si přišli pro svět lidí, ale ještě předtím se obrátili na své vlastní pány. Jsou to ničitelé a pokud v tomto světe znovu naleznou sílu, nepřestanou dokud nás všechny nestáhnou pod Zem. Nejsou něco, co můžete prostě zabít tanky, nebo zbraněmi. Jsou božská stvůrnost.

Co se s nimi stalo?

Slyšela jste o Dni Květin? Možná ne. Byl jsem tenkrát daleko v zemích lidí, ale všechny květiny na planetě ten den vykvetly a potom začalo pršet. Když potopa ustala o mnoho let později, moc toho nezbylo a Děti Noci byly pryč.

To je hodně informací naráz, ale jsou to užitečné informace. Děkuji ti.

Přál bych si, abych toho mohl nabídnout víc, ale moje absence během velké části prastaré historie lidstva je bohužel mou velkou nevýhodou.

To chápu. (Pauza) Jak starý jsi, Kaine?

Hah. Sophio, upřímně, nemám ponětí. Už jsem dávno ztratil přehled. Roky se mi míhají před očima a každý další život je jen další kapkou v neustále se zvětšujícím oceánu vzpomínek. Za tu dobu jsem prožil nespočet životů pod jinými jmény a na různých místech. Nemohu říct.

Budeš žít věčně?

Moje dlouhověkost mi zůstala jako požehnání od mého otce, ale nebudu žít na věky. Doufám, že se mi alespoň podaří napravit naše chyby, kterých je mnoho, než i já odejdu v tichosti do temnoty.

Inu, pokud si ještě na něco vzpomeneš, stačí říct-

Počkejte.

Ano?

Jen… dobrá. Tohle bude znít jako výstřel do prázdna, ale možná je tu někdo další s kým si můžete promluvit.

Kdo?

Býval tu jeden starý kouzelník, který sloužil prastarému daevitskému rodu Malidraug. Předpokládám, že pokud jste objevili Audapaupadopolis, museli jste rovněž objevit nějaké pravdy o starých královstvích smrtelných lidí.

Ano, to jsme objevili.

To je dobře. Jméno toho kouzelníka bylo Methuselah. Naučil se od umírající deavitské královny jak prodloužit svůj život pomocí krvavé magie. Od té doby kráčí historií, objevuje se na místech moci, nebo poblíž nich. Nevím, zda byl kdy vítaný v sídle rodu Apollyon, kde se probírala skutečná tajemství té doby, ale nepochybuji ani na sekundu, že by se pokusil být poblíž, s tím jaký byl. Má totiž… mylný pocit, že je něco víc, ale nenechte se splést, opravdu zná skutečnou magii.

Kde si myslíš, že by se mohl nacházet?

Nejsem si jistý… teď už by byl velmi starý. Určitě stovky tisíc let. Nejsem si jistý, jaké efekty by to mělo na jeho mysl, ale… byl by tam. Mohl by vědět víc o Dětech Noci.

Jistě. (Pauza) Kaine, máš fotografickou paměť, že?

To mám.

Myslíš, že by sis dokázal vzpomenout jak Methuselah vypadal, kdybys viděl jeho obličej?

Samozřejmě.

Ředitelka Lightová vytahuje svůj mobilní terminál. Po chvíli jej otáčí směrem k SCP-073.

Je tohle on?

Ano, to je. Kde jste tu fotografii vzala?

Nebudeš tomu věřit, ale je ve vedlejším křídle téhle oblasti.

(Smích) Pak máte štěstí, Sophio. Být vámi, promluvil bych si s tím mužem. Není tak starý jako já, ale byl u věcí, u kterých já ne. Možná že vám jeho náhled pomůže.

Také jsem se tě chtěla zeptat, zda by Ábel mohl-

(Zvedá ruku) Tady vás zastavím. Můj bratr… můj bratr si hodně vytrpěl za ta léta. Je rozlobený, jak jistě víte a nezajímaly by jej otázky o historii, i kdyby na ně mohl odpovědět. Ale především, můj bratr byl zavřený v onom sarkofágu již velmi dlouhou dobu. I kdyby vám mohl něco povědět, nemyslím si, že by chtěl.

Děkuji ti, Kaine. Tohle nám jistě pomůže.

Není za co. Ovšem…

Ano?

Pokud bych se mohl zeptat, v Audapaupadopolis jste možná nalezli… muže. Možná jen jednoho muže, nebo alespoň jeho ostatky. Pokud… pokud toho muže najdete, myslíte, že byste mi to mohla říct? Já jen… byl jsem já, Ábel a náš nejmladší bratr… jen je to už taková doba a mě jenom zajímalo jestli bych mohl…

Omlouvám se, Kaine. Víš že bych to nemohla udělat, ani kdybych chtěla.

Ach tak. Ale jistě, rozumím. (Pauza) Zkrátka jsem jenom chtěl… chtěl bych se mu omluvit, svému mladšímu bratrovi. Ale, všichni máme něco, čeho litujeme, že?

Výtažek z deníku Winstona J. Conningtona

Následuje výtažek vzatý z deníku Winstona J. Conningtona, anglického paraarcheologa a okultisty z 18. století, jež sesbíral mnoho předmětů a spisů týkajících se předpotopních událostí, či osob v kolekci nazvané "Conningtonova Sbírka". Dodatečné výtažky z tohoto dokumentu jsou k dispozici v Dodatku 4812.1.

Conningtonova Sbírka

Sir Winston J. Connington se narodil roku 1752 svému otci Horaci Conningtonovi a matce Elizabeth Browleyové -Herrimanové. Od útlého věku se mladý Connington zajímal o geologii a archeologii, což jej nakonec přivedlo až do královského konsortia geologických věd na Oxfordské univerzitě roku 1769. Zde se seznámil s dvojctihodným lordem hrabětem Skitterem, členem Oxfordské Morgraveské společnosti, který později financoval Conningtonovy výpravy za prastarými a okultními artefakty.

Právě díky těmto snahám později Connington učinil svůj první velký objev, vulkanickou trhlinu v rakouských alpách, kde se nacházelo SCP-4812-E, Vinuvinex, později určené jako jedno ze "tří hrůz" popsaných v předpotopních textech. Právě tento objev vedl Conningtona a lorda Skittera k investování velké peněžní sumy do archeologické expedice na dnešní Ukrajinu, kde bylo objeveno mnoho dalších artefaktů. Předměty získané během této expedice byly seřazeny do kolekce známé jako Conningtonova Sbírka, která se po Conningtonově smrti na zápal plic, roku 1797, předávala mezi mnoha bohatými sběrateli a okultisty.

Sbírka si nakonec našla cestu do sídla nizozemského sběratele umění Markuse de Wees roku 1936. Po jeho smrti roku 1948 byla sbírka rozdělena na tři menší části, přičemž jedna z nich byla prodána Amscottu Carterovi roku 1950, druhá byla součástí německé historické expozice v Germanisches Nationalmuseum, než byla odstraněna a prodána neznámému soukromému sběrateli, a poslední část byla v aukci prodána nadační krycí společnosti. Část kolekce, která byla prodána Amscottu Carterovi, byla získána Nadací díky spolupráci s Carterovým obchodním partnerem, ovšem třetí část kompletní kolekce nebyla znovu objevena od svého prodání roku 1951.

Při nakládání velkého úsilí o výzkum těchto nejstarších a zapomenutých míst naší historie jsem objevil několik odkazů na staré království lidí, které existovalo dávno před královstvími evropskými, nebo arabskými, dokonce možná ještě před Noemem a velkou povodní. Mnoho z těchto příběhů jsem sepsal jinde, avšak jedním z nejtěžších k zaznamenání je podobenství sepsané mužem, který si říkal "Gom z Noda." V jeho příběhu se píše o událostech, které se staly až na sklonku vlády těchto prastarých nebeských králů. Ve svých spisech jsem již rozepsal příběhy čtyřech rytířů rodu Apollyon, ovšem jejich původ mi vždy unikal.

A přesto! Nyní jsem obdržel kus pergamenu zachovaný v soli, který jsem obdržel od sultána Mustafy III. vládce osmanské říše. Text, který mi popsal jako nečitelný, je zapsán stejnou jednoduchou šifrou, jako ostatní části podobně starých spisů. Slova na stránce jsou vybledlá dobou, ale za pomoci mého služebníka Gerharda jsem doufám dokázal přepsat tato slova níže. Jedná se o jediný přepis příběhu Goma z Noda na světě.

Slova Goma, syna Noda. Hovořím zde o příbězích světa starého.

Kdysi dávno žil válečník, honosný a silný, jehož oči byly zelené a měl kaštanové kadeře. Jeho smích byl podobný mořským vlnám a jeho hněv se podobal hromu. Byl milován široko daleko všemi a ti, jež ho obdivovali žasli nad jeho umem a říkali "to musí být jistě první potomek Asema, jež žil v dávných věcích."

Byl milován všemi, ale nikým víc, než svým králem, pánem všeho svrchovaného pod nebesy. Ve chvíli královy největší nouze zavolal válečníka a jeho moc a on odpověděl mečem či [POŠKOZENÝ TEXT], dokud z králových nepřátel nezbyl prach, nebo jeho [POŠKOZENÝ TEXT]. Na oplátku za jeho službu, nabídl král svému šampionovi jedno přání těmito slovy:

"Pro tebe, nejmocnější z šampionů, vyslyš prosím moje slova. Nebe ani zem nejsou překážkou, ani život, či smrt bariérou. Cokoliv si budeš přát, bude tvé."

A válečník odpověděl:

"Můj milostivý pane všeho svrchovaného, žádám pouze o svou službu, abych mohl sloužit až do posledního dne lidí. Přeji si, abych ti mohl bez obav dát své srdce, abych mohl být po tvém boku až dokud nevyhasne slunce."

Na to řekl král:

"Pak tomu tak bude. Budeš mi sloužit, ó nejvěrnější a nejšlechetnější z rytířů. Tvé kopí se stane mým kopím a tvůj hlas bude můj hlas. Tvé srdce bude navždy mé a až tvá služba skončí, usedneš po mém boku v síních mých otců."

Poté ten velký válečník sloužil svému králi až [POŠKOZENÝ TEXT]

Přišel však čas, kdy král, starý a sešlý, upřel svůj zrak na poslední dobyvačnou výpravu přes moře. Potom [POŠKOZENÝ TEXT]

[POŠKOZENÝ TEXT]

…královy rytíře postihla nemoc a do všech se vkradla hrůza. Přivedeni k šílenství a v bolestech se jeden po druhém pomodlili k temným a padlým bohům, aby jim pomohli a všichni jeden po druhém podlehli zlu, jež se do nich dostalo.

Všichni, až na nejmocnějšího z šampionů, jež daroval srdce svému králi a přestože ten již spal na temném mořském dně, jeho věrnost byla neochvějná. Přišel před králova syna znetvořený a změněný a prosil jej:

"Můj pane, můj pane! Zachraň mě, prosím. Slituj se nad mým postižením za mou dlouholetou věrnou službu tvému otci a tomuto rodu. Osvoboď mě od této hrůznosti, abych ti mohl znovu sloužit."

A poslední králův syn odpověděl:

Rytíři, věrně jsi sloužil mému rodu, ale ona nestvůrnost, jíž ses stal, není vhodná pro ušlechtilé síně mého otce. Dokud tě tato nemoc stíhá, nemůžeš přebývat na tomto posvátném místě, ani si nesmíš říkat válečník mého rodu. Odvrať se od zlého boha našeho nepřítele a najdi temný kořen z něhož tato hrůza vzkvétá. Poraž jej, znič jeho prohnilé pastýře a nepodlehni tomu zlu. Učiň tak a síně mého rodu ti budou znovu otevřeny. Pokud ve svém prohnilém srdci máš stále ještě věrnost k mému otci, pak neleň již, jdi vyhledat svou spásu v černých hvozdech za mořem, kde můj otec způsobil naši zkázu, neboť nám nezbývá nic jiného, než vytrhnout Hrůznou Titaniu ze země, kde rostě. Učiň tak a znovu získáš svou čest."

Zoufaje si za hlasitého proklínání, opustil válečník vznešené síně jako svíjející se nestvůra, hurikán utrpení a hrůzy, načež lid celeho království lkal a skřípal zubama, když viděli co se stalo z rytíře, jež kdysi stál po boku samotného krále. Válečník poté zmizel, z dohledu i z mysli a jeho jméno nebylo v té prastaré zemi již nikdy vyřčeno. Když byl králův syn zlomen nástrojem nepřítele, padl do temnoty a ztratil svou korunu, proklel svého nepřítele a rytíře svého otce, ovšem tu nejhorší kletbu věnoval nejmocnějšímu šampionovi svého rodu a temnotě která [POŠKOZENÝ TEXT]

Záznam z dálkového průzkumu

Následuje přepis video záznamu z dálkově ovládaného pokusu o průzkum jeskyně SCP-6666. Oktokoptéra Mk. VII, dron nadační výroby vážící 4,5 kg pojmenovaný "Hrdina", byl vybaven osmihodinovou baterií a byl schopen doletu až 23 km. Hrdina byl schopen samostatného ovládání mimo svůj dosah za pomocí upraveného uměle inteligenčního asistenčního modulu, AIC, jménem "Valor". Modul Valor není považován za uvědomělý, ovšem je schopen základního řešení problémů a krizových situací, spolu s některými komplexnějšími cíli mise.

Dron Hrdina byl rovněž vybaven menší dálkově ovládanou kvadrokoptérou jménem "Šampion", pro přístup do oblastí, kam by se Hrdina kvůli své velikosti nevešel.

Projekt PARAGON

Jihoamerická Předsunutá Operační Oblast

Průzkumný záznam z dálkového vozidla

Dron Mk. VII "Hrdina" se připravuje k odletu z pozorovací platformy věže Delta. Byla provedena předletová inspekce dronu před začátkem mise. Po krátké chvíli je dronu povoleno začít, ten se odlepuje od země a vzlétá. Dron se stáčí na sever a přibližuje se k SCP-6666.

Senzory Hrdiny jsou plně funkční a SCP-6666 zabírá celý střed záběru. Jak se Hrdina přibližuje k SCP-6666, aktivují se svítilny na stroji. Hrdina pokračuje v přibližování se k SCP-6666 dokud objekt nezabírá celý záběr, a poté začíná stoupat. V dálce je přes zvuk Hrdinových rotorů slyšet řev a pohyb SCP-6666-A.

Po dvaceti minutách se na záběru objevuje SCP-6666-A. Entita je napůl uvězněná v mase SCP-6666. Stejně jako v případě předchozích průzkumých misí, SCP-6666-A dron kompletně ignoruje a pokračuje ve své neustálé snaze osvobodit se z SCP-6666. Z kmene SCP-6666 se bez ustání valí zelená mlha, která pálí a poškozuje kůži SCP-6666-A. Entita se zdá být v ohromné bolesti a pokračuje v útočení proti SCP-6666 za pomocí dlouhého kovového kopí v jedné ze svých pravých rukou.

Po třiceti minutách pozorování se Hrdina začíná spouštět dolů, pryč od SCP-6666-A a SCP-6666. Kamera se naklání, aby zachytila dno jeskyně, které je daleko mimo dohled světel z pozorovacích věží a leží v naprosté temnotě. Kamery s nočním viděním na Hrdinovi rovněž nejsou průkazné. Hrdina aktivuje několik dalších svítilen a pokračuje v sestupu. Jakmile dosáhne určité výšky, otáčí se směrem na východ k nejbližší stěně jeskyně a začíná se k ní přibližovat.

Po dalších 21 minutách letu se Hrdina dostává mimo kontrolní vzdálenost a modul Valor přebírá kontrolu nad dronem. Krátce poté se na záběru objevuje severní stěna jeskyně. Její povrch je převážně kamenitý s kusy půdy a mnoha zapletenými kořeny SCP-6666, které pokrývají většinu stěny. Velká část stěny je zakryta nazelenalými výpary z SCP-6666, ovšem jak se Hrdina přibližuje, tyto výpary jsou rozfoukány jeho motory a v temnotě jsou odkryty jakési struktury.

Přímo před Hrdinou se nachází velká kamenná struktura v silně poškozeném stavu. Sutiny zakrývají velkou část spodku hlavní struktury a dvou válcových kamenných ruin, pravděpodobně věží, o kus dál. Rozložení stuktury a suti odpovídá tomu, že celá struktura kdysi dávno spadla z velké výšky, ovšem nikoliv tak vysokou rychlostí, která by kamenné zdi normálně zničila. Hrdina se otáčí do středu jeskyně a jak se výpary rozptylují, objevují se další struktury.

Ruiny v oblasti kolem Hrdiny jsou zvláštní směsí budov, monumentů, vybavení a dalších předmětů neznámého původu. Jsou zde ruiny velké kamenné náboženské struktury s neobvyklými symboly na vnějšku, dlouhé dřevěnné řadovité domy s doškovými střechami a podivné tkáňovité membrány natažené přes podpůrné sloupy, které vypadají kostěně. Zem je posetá mnoha rozptýlenými nástroji, kuchyňskými pomůckami, vozy, zbraněmi a spisy. Náhle se objeví slabý poryv větru a mnoho předmětů začne padat po kamenité stěně ke dnu jeskyně.

Hrdina se vydává podél kamenité stěny dál dolů. Níže objevuje další propadlé domy, primitivní skladiště a poškozený mlýn. I přes zdánlivé stáří architektury se ruiny zdají být v neobvykle dobré kondici. Hrdina sestupuje níže, aby na záběr zachytil srolovaný kus kůže se slovy v černém inkoustu. Text na spisu není vybledlý.

Dron se otáčí směrem k východu a sleduje bok skály níže k otevřenějšímu kusu země. Infračervená kamera Hrdiny se zapíná zpět směrem ke stěně jeskyně, kde je nyní jasně viditelné, že celá stěna je pokrytá desítkami tisíc budov, kam až kamera dohlédne. Mnoho z těchto struktur, včetně blízké kamenné sochy bezhlavého jelena, je propleteno s kořeny SCP-6666 a je pomalu zdánlivě zatahováno do země.

Během průletu Hrdiny nad několika dalšími budovami, prolétá dron nad propadlým domem, když se náhle aktivuje jeho identifikátor životních forem. Valor přilétá s Hrdinou blíže k domu a přistává, načež je vypuštěna lehká kvadrokoptéra Šampion, aby prozkoumala prostor kolem. Šampion opouští Hrdinu a vlétá do propadlého domu, přičemž se opatrně vyhýbá suti. Když Šampion doráží k zadní části budovy, kam Hrdina viděl skrz částečně propadlou střechu, nalézá vyzáblé tělo malé humanoidní postavy. Postava je skrčená v plodové pozici, obličej si zakrývá dlaněmi a podle pozice se krčí v rohu. Šampion provádí termální a elektrochemické skeny na postavě oblečené pouze v tenkém kusu látky, aby se ujistil, že je postava skutečně mrtvá. Šampion poté krátce prozkoumá zbytek poničené budovy a opouští prostor dírou ve střeše.

Namísto toho, aby se vrátil k Hrdinovi, Šampion vstupuje do dalších blízkých budov, aby prozkoumal jejich vnitřek. V budově, která pravděpodobně sloužila k ustájení zvířat, objevuje Šampion několik vyzáblých těl koní, přičemž mnoho z nich na sobě mělo bodné rány. Výrazy zvířat, přestože silně pozměněné stavem těl, jsou plné strachu a paniky. V zadní části struktury se nachází tělo psovitého stvoření. Jeho drápy a packy byly sedřeny téměř na kost, čemuž odpovídají stopy po škrábání na dřevěnná dvířka struktury.

Šampion opouští strukturu a znovu se připojuje k Hrdinovi. Ten znovu vzlétá a otáčí se směrem na západ, pryč od kamenné stěny jeskyně a ve směru SCP-6666. Světla z pozorovacích věží jsou téměř kompletně zakryta oblakem výparů kolem Hrdiny. Dron sleduje dál stěnu jeskyně a prolétá kolem několika poškozených struktur, dokud nenachází ostrý svah, kde architektonické struktury náhle končí. Kamenný svah pokračuje dál dolů, ale žádné další struktury nejsou v mlze viditelné. Hrdina pokračuje v sestupu, dokud se znovu neaktivuje identifikátor životních forem.

Hrdinova primární kamera se zaměřuje na další větší humanoidní postavu roztaženou na kamenité zemi níže. Tato postava je rovněž vyzáblá a zdá se, že před smrtí šplhala po skalnatém úbočí. Jak se Hrdina k postavě přibližuje a více výparů je rozptýleno rotory, zapínají se další alarmy, když Valor zachycuje další životní formy. Hrdinova primární kamera se otáčí a zabírá desítky dalších humanoidních postav ležících na úbočí bez hnutí, ovšem všechny rovněž v lezoucí pozici. Čím níže Hrdina postupuje podél stěny, tím více mrtvých těl je vidět.

Zatímco se Valor pokouší za ztížené viditelnosti v husté mlze o součet, Hrdina přelétá nad stovkami tisíc vyzáblých humanoidních těl, přičemž všechny se zdánlivě pokoušely vyškrábat po skále vzhůru, pravděpodobně ze strachu před něčím na dně. Mrtvá těla jsou svou velikostí jak dětská, tak dospělá, mají mužské i ženské rysy někdy spolu s rysy zvířecími a jinými neznámými životními formami, jak humanoidními tak zvířecími.

Zatímco Hrdina pokračuje ve sčítání mrtvol na úbočí, je Šampion vypuštěn z primárního dronu a přibližuje se k postavám blíže. Při přiblížení je kondice těl jasnější. Všechna jsou pokryta slabou vrstvou bledě zelené usazeniny z výparů a jejich pozice nasvědčuje tomu, že všechny postavy utíkaly před něčím za nimi, přičemž došlo k mnoha zraněním způsobeným okolním postavám při zdánlivě zoufalém pokusu o útěk. Obličeje postav vykazují stopy šoku a paniky, ovšem některá těla jsou na zemi v pozici plodu se zakrytými obličeji.

Šampion se vrací k Hrdinovi, který mezitím napočítal přibližně 283 824 těl v oblasti přibližně 0,87 km2. Jak Hrdina pokračuje dolů ze svahu, hustota mrtvých těl se zvyšuje dokud se dron nedostává na dno jeskyně, načež začíná množství těl znovu ubývat. Hrdina pokračuje dál ke středu jeskyně, je však zastaven spuštěním senzoru přiblížení. Všechny svítilny jsou přesměrovány kupředu, kde je spatřen okraj vysokých tmavých stromů o výšce sto metrů, jež se táhne alespoň 14 m na obě strany od dronu. Podrost, zdánlivě nižší než větší těla, vytváří hustou a neproniknutelnou vrstvu rostlinného materiálu, kterou Hrdina nemůže proletět.

Šampion je znovu vyslán z Hrdiny a upravuje svou výšku, než se vydává do lesa. Přestože je Šampion vybaven silnými světlomety, extrémně hustý les jejich užitečnost oslabuje. Jak Šampion pokračuje směrem do lesa, Hrdina přistává aby zachoval baterii, jejíž úroveň klesla na 62%. Vzhledem k tomu, že klesnutí pod 55% by znamenalo okamžitý návrat na základnu, Valor změnil plán mise pro návrat na věž Delta okamžitě po návratu Šampiona z průzkumu.

Po třech minutách prolétání hustým lesem nahlašuje Šampion chybu přístroje. Přestože dron neprovedl žádné neobvyklé úpravy kurzu, zdá se, že náhle letí obráceně směrem na jih zvýšenou rychlostí. Dron se pokouší tuto chybu opravit, ovšem naráží do stromu a padá. Ozývá se hlasitý ječivý zvuk a Šampion se přestává pohybovat. Přestože přístroje stále fungují, primární kamera byla zničena při nárazu. Šampion začíná vysílat záchranný tón, který zachycuje Hrdinův mikrofón. Po dobu následujících pěti minut Hrdina sbírá data, zatímco Šampionův záchranný tón nadále vysílá.

Pět minut a šestnáct sekund po srážce se Šampionův záchranný tón začíná zeslabovat, jako kdyby se pohyboval směrem od Hrdiny. Ovšem senzory dronu nenahlašují žádný pohyb. To pokračuje dalších osm minut a čtyřicet sedm sekund, dokud není Šampionův záchranný tón již nezachytitelný.

Hrdina vyčkává předepsaných třicet minut na záchranu Šampiona. Po této době již Šampion vysílá pouze telemetrická data a Hrdina začíná znovu stoupat směrem k věži Delta. Jakmile vylétne do výšky 6 km, dostává se z dostupné vzdálenosti Šampiona a jeho signál již nadále není detekován. O jednu hodinu a devět minut později, po dvou krátkých zastávkách k zíksání dalších telemetrických dat, přistává Hrdina na platformě věže Delta.

Přepis setkání vedení Projektu PARAGON II

Následuje výtažek ze záznamu setkání vedení Projektu PARAGON z 2. května 2019.

Přepis interní audio nahrávky

• Ředitelka Projektu PARAGON Shannon Lancasterová
• Ředitel Nadační Technologie Kain Pathos Crow
• Ředitel Oddělení předpotopního výzkumu Coryn Malthus
• Vedoucí výzkumník SCP-6666 Dr. Osmon Iles
• Velitelka Hēt-1 Cecilia Aestereiová

• Toby Mills - Administrátor PARAGON
• Rodney Gutierrez - Administrátor PARAGON
• Corey Peters - Administrátor PARAGON
• Josef Wahl - Administrátor PARAGON
• Lindsey Frazierová - Administrátor PARAGON
• Hiroko Ledouxová - Financování PARAGON
• Janice Mendezová - Financování PARAGON
• Earl Mccarthy - Logistika PARAGON
• Čao Čching-čao - Věda PARAGON
• Dr. Brent Grant - Věda PARAGON
• Dominga Raineyová - Výzkum PARAGON
• Len Rosser - Výzkum PARAGON
• Dr. Megan Wilesová - Vedení západního regionu
• Dr. Jean Van Blank - Vedení západního regionu
• Ilene Torreová - Vedení západního regionu
• Asistující ředitel Sü Siao-ling - Technologie
• Dr. Cameron St. Pierre - Tajemník Etické Komise
• Dr. Loman Hall - Etická Komise
• Dr. Ťin Čen - Etická Komise
• Dr. Patricia Daneová - Etická Komise
• Dr. Sam Olawe - Etická Komise
• Dr. John German - Etická Komise
• Ředitel Karlyle Aktus - Klasifikační Komise
• Quinton Paige - Tajemník Rady O5
• O5-1
• O5-3
• O5-12

Dobré ráno vám všem, děkuji že jste dorazili z takové dálky. Dr. Crowe, děkuji vám že jste tady.

Samozřejmě, já děkuji za pozvání.

Dobrá tedy, Dr. Malthusi, máte slovo.

Děkuji vám, ředitelko Lancasterová a děkuji i vám, dámy a pánové, vážení členové Projektu PARAGON a celé širší Nadace, děkuji vám, že jste dnes zde. Pokud mě neznáte, jmenuji se Coryn Malthus a jsem ředitelem nejnovějšího nejstaršího oddělení Nadace. (Pauza pro smích) Oddělení předpotopního výzkumu. Jsme historici, sběratelé informací jež byly dlouhou dobu pohřbené pod pískem času a dali jsme si za úkol nalézt a poznat co možná největší část této historie, než bude nadobro ztracena.

Řed. Malthus ukazuje na projektor, který ukazuje seznam dat.

I přes to, co vás nejspíše ve škole učili, věříme nyní, že ačkoliv moderní lidská historie trvala přibližně posledních tři sta tisíc let, skutečné kořeny naší historie sahají o mnoho stovek tisíc let dále, pokud ne dál. To, co se dělo posledních tři sta tisíc let byla pouhá migrace našich předků z Afriky a oblasti úrodného půlměsíce, kde se usídlili po ustoupení velké vody.

Velká voda? Nejspíše si teď říkáte, co mysím tou velkou vodou? Jak některým z vás již jistě došlo, termín "předpotopní" vskutku označuje Velkou potopu, celosvětovou anomální přírodní katastrofu, ke které došlo někdy před čtyřmi až pěti sty tisíci lety a která zničila většinu vyspělých společností té doby, což způsobilo masivní přelom v přirozeném řádu dominance na této planetě. Většina důkazů o místech, událostech a osobách, které v našem oddělení zkoumáme, byla ztracena během této události, o níž se domníváme, že trvala přibližně sto let, či déle. Ti jež se nedostali do vyšších míst, nebo si nepostavili dostatečné plavidlo, byli podle očekávání smeteni z povrchu zemského, stejně jako většina důkazů o tom, že vůbec kdy existovali.

Ovšem náš výzkum se zabývá i věcmi daleko staršími a sahá až ke stvoření samotného světa. SCP-4840, létající město Audapaupadopolis, je poškozeným úlomkem prvního města, které kdy bylo na této planetě zbudováno před mnoha miliony let. Protočlověk jménem "Asem" byl údajně jeho prvním králem a zrodilo se zde celé lidstvo. Tito raní lidé, kterým nyní říkáme "Věční", nehledě na to, zda opravdu žijí věčně, což je předmětem diskuzí, byli podobní nám, ovšem v mnoha ohledech se od nás značně lišili, nejen svými dlouhými životy. Kupříkladu SCP-073 a SCP-076 patří mezi tyto rané lidi, kteří přečkali mnoho milionů let až do současnosti.

Možná si teď říkáte, ale počkat, co se dělo ještě před tím? Krátká odpověď je, že to nevíme. Lidské bytosti jsou jediná stvoření na této planetě, jež si uchovávají psané záznamy o své vlastní historii, které můžeme i po dlouhé době přeložit, takže všechno ostatní z té doby je nám bohužel ztraceno. Ale již tenkrát existovali i jiné bytosti a nyní budu potřebovat, abyste mě chytli za ruku a poslepu vykročili z útesu, protože si musíme promluvit o bozích. Ano, bohové existují, pokud vás o tom pracování u Nadace ještě nepřesvědčilo, pak mi budete muset věřit. Existují, jsou mocní a jejich akce ve svých každodenních činnostech pociťujeme neustále. A, ano, slečno Torre, vy máte otázku?

Děkuji doktore. Když mluvíte o "bozích", o jakých entitách tu přesně hovoříme?

Skvělá otázka. Existuje mnoho entit s velkou mocí, které by se daly považovat za "božské", ale entity o kterých budu hovořit jsou více fundamentální povahy. (Pauza a přepnutí snímku) Takže, co se týče bohů, kteří v těch starých dobách přebývali v Audapaupadopolis, známe jich několik díky svědectví SCP-4840-A, rovněž jednoho z Věčných. Jedním z nich byl Mekhane, "bůh jež byl rozbit" a jehož pozůstatky jsou nyní uctívány Bumarovou církví. Rovněž známe Yaldabaoth, boha uctívaného Daevity jehož moc je nyní využívána sarkickými kulty. Oba tito bohové jsou ve starých textech spojováni s lidstvem, ale existovali i další bytosti v té době, které byly starší, než lidstvo o mnoho milionů let. Tyto bytosti byli fae, nebo také faeries. V mnoha ohledech jsou jako my, kupříkladu jsou to uvědomělé, obecně humanoidní entity, ale kromě toho s námi nemají moc společného. Ale oni také uctívali bohy a o většině z nich jste nejspíše nikdy neslyšeli. Bůh noci, bůh dne, bůh východu a západu slunce a Gaia, bohyně samotné Země. Ale nade všechny ostatní uctívali nejvíce bohyni hvězdného svitu a přání jménem Iýa.

Tato Iýa byla v prastarých legendách bohyně, která se procházela v korunách velkých faeských lesů, plnila přání a zpívala jim za soumraku. Byla nejkrásnější z faeských bohů a ze všech nejvíce milovaná. Většina vyobrazení této bohyně, které později první lidé začali říkat Titania, jí znázorňují jako jednu z faeries, ovšem někdy je vyobrazována jako hvězda, nebo sloup měsíčního světla. V jiných znázorněních je však viděna jako mateřský strom v srdci temného faeského lesa.

To nás přivádí tam, kde jsme nyní. Věříme, že mrtvý strom visící ze stropu jeskyně pod námi, je nebo alespoň byl faeská bohyně Titania. Vzorky z artefaktu v srdci SCP-2932, přestože byly neprůkazné, sdílejí jasné podobnosti s SCP-6666 a SCP-2932-A s jistotou tvrdí, že onen artefakt pochází ze stejné bohyně, kterou faeries uctívali. Nemůžeme si tím být jistí, aniž bychom přivedli jednu z entit Eshu, aby mohla toto tvrzení potvrdit, ale popravdě náš výzkum ukázal, že o své bohyni neradi mluví a nedá se jim věřit. Přesto jsme si celkem jistí, že víme s čím máme tu čest. Ano, pane Gutierrezi?

Předpokládáme tedy, že tato stromová bohyně je nyní rovněž mrtvá?

To přesně předpokládáme, ano.

Víme co to způsobilo?

Bohužel o něčem takovém můžeme pouze spekulovat. Odstranění artefaktu SCP-2932 z SCP-6666 by to jistě mohlo způsobit, ovšem máme důvod se domnívat, že artefakt byl z SCP-6666 odstraněn když už byla entita mrtvá.

Ale ona entita je stále mobilní, nebo ne? Vaše plamenometné týmy musí stále pálit nové výrůstky, správně?

Ano.

Ohledně tohoto fenoménu máme rovněž teorie, ale vzhledem k tomu, že je velice pravděpodobné, že ten strom je mrtvé tělo boha, měli bychom si uvědomit že předpoklady o tom, co by mělo a nemělo být možné, jsou více než zbytečné.

A ona entita uvnitř SCP-6666, ten humanoid, co víme o jeho původu?

Ano, výborně, k tomu jsem se chtěl dostat dále. Dr. Ilesi, máte slovo.

Děkuji vám řediteli. Věříme, že entita zaseklá v kmeni je jednou ze čtyř mocných prastarých bytostí, které označujeme jako "prastaří démoni". Před velkou potopou existovalo mnoho lidských civilizací po dobu několika desítek tisíc let, ovšem nejdéle existující z nich se nazývala "Nebeští králové rodu Apollyon." Díky informacím, jež jsme objevili během vyšetřování entit SCP-4812, jsme zjistili, že tyto čtyři entity byli válečníci žijící v tomto království a byli ovlivněni thaumatologickou událostí ke konci této civilizace, která pozměnila jejich povahu a přeměnila je na stvoření, která známe dnes. Tito čtyři válečníci, La Hire, Lancelot, Hektor a Ogier, byli tak důležitými postavami v historii této rané civilizace, že jejich jména přežila několik tisíc let a byla později zakomponována do modernějších příběhů.

Od objevení SCP-4840-B vypomáháme ředitelce Lancasterové a Projektu PARAGON s výzkumem a zaržením těchto entit. Nadace objevila a zadržela SCP-2254, démona La Hire, již před delší dobou, aniž bychom věděli, co ve skutečnosti je. Jako obvykle, informace z SCP-4840 nám řadu věcí osvětlily, včetně původu 2254 a 4840-B, démona Lancelota. Podle starých textů byl každý z válečníků ovlivněn jinou kletbou, jež na ně uvrhla faeská princezna. Chtíč pro La Hireho, hněv pro Lancelota, zoufalství pro Ogiera a co se týče našeho přítele Hektora, ten má agónii.

Projekt PARAGON vznikl jako pokus o omezení efektů těchto objevujících se entit. Globální Okultní Koalice otevřela roku 2002 prastarou hrobku, v níž byla podle našich informací uzavřená… entita, jež je nějak spojená s kletbami čtyř démonů, jež jsou sami napojeni na entity SCP-4812. Všechny tyto entity jsou napojeny na stejnou událost, popsanou v textu o zneuctění faeské princezny. Pokud se nepletu, a ředitel Malthus mě může opravit, věříme že entita EROS, kterou Koalice našla v té hrobce, je ta stejná faeská princezna, která vytvořila SCP-4812, SCP-2254, SCP-4840-B, SCP-6666-A a stále neobjeveného démona Ogiera.

Přesně tak.

Takže co je náš další plán?

Jsem rád, že se ptáte, pane. Pod SCP-6666 je rozlehlý les, v němž se podle nás nacházejí ruiny předpotopního původu, které SCP-6666 stáhlo do jeskyně. Tam dole se nachází potenciální zlatá truhlice plná informací, zachovalých anomálním způsobem, což by mohlo pro naše budoucí snahy být nedozírně cenné.

Projekt PARAGON pracuje na omezení možných efektů entit 4812 a škod, které by mohli tito čtyři démoni napáchat. Je tomu sedmnáct let od doby, co GOC vykopalo entitu EROS a agresivita 4812-K se od té doby stále stupňuje. Máme důvod se domnívat, že se blížíme k jakémusi vyvrcholení a čím více dat budeme mít, tím lépe budeme připraveni se s těmito hrozbami vypořádat.

To, co bych tudíž chtěl navrhnout, je průzkumná mise do lesa. Naše drony nejsou schopny dovnitř proniknout, ale ozbrojená jednotka z řad Hēt-1, spolu s několika našimi výzkumníky a podpůrnými členy, by měla být schopná vstoupit a zjistit, zda se uvnitř nachází to, co hledáme.

Co nás nejvíce omezuje?

Vzdálenost mezi věží Delta a dnem jeskyně je lehce před 35 kilometrů. Náš plán aktuálně zahrnuje spuštění týmu pomocí platformy s motorem. Naše nejrychlejší modely dokáží při bezpečné rychlosti přepravit veškerý nezbytný personál a vybavení k cíli zhruba za šest hodin. Dalším problémem je tlak. Vzduch na dně jeskyně je velmi bohatý. Myslíme si, že je dýchatelný, ale cesta zpět musí být velmi dlouhá, abychom se vyhli problémům s dekompresí. Potrvá to přibližně 24 hodin.

Větším problémem je ta hustá mlha. SCP-6666 vytváří jistou látku z otvoru v kmeni, která se chová jako extrémně silný neurotoxin. Krátkodobé vystavení způsobuje kompletní kolaps neurologické soustavy a dlouhodobé vystavení způsobí depresi centrální nervové soustavy a následně smrt.

Naše ochranné obleky dokáží substanci ze vzduchu odfiltrovat, ale jde o to, že i sebemenší vystavení zbytkové stopě na vnějšcích obleků během transportu, může být smrtelné, kvůli čemuž jsme vyvinuli plán na odstranění efektů této substance, alespoň krátkodobě. Tedy- (Řed. Crow ukazuje na další snímek) přišli jsme s dvojitým plánem k omezení hrozby. Dva členové Hēt-1 budou vybaveni lehkými plamenomety, aby pomohli s vyčištěním cesty a s omezením množství "pylu" ve vzduchu. Rovněž plánujeme na použití dočasné pěnové záplaty na otvor v kmeni SCP-6666.

Jak přesně toho plánujete dosáhnout?

Za pomoci nadačního plastického oddělení jsme vyvinuli polyethylenovou pěnu o vysoké hustotě, kterou bude možné na dálku sprejovat z dronů Mk. VII. Pěna plně zatuhne během několika minut a jakmile bude otvor uzavřen, počkáme dvacet hodin, než se zbývající částice ve vzduchu usadí a náš tým bude moct pokračovat podle plánu. Na tomto plánu pracoval můj tým posledních několik měsíců v rámci Operace Cauterize. Nemělo by to napáchat žádné dlouhodobé škody, protože pěna se rozpadne v průběhu dalších pěti týdnů, ale zároveň bude velmi pevná, dokud bude na místě.

Očekáváte nějaké potíže ze strany SCP-6666-A?

Ani příliš ne. Můžeme se entitu pokusit uspat, pokud se nám pokusí v plánu zabránit a pokud to nebude stačit, můžeme entitu znehybnit pomocí kabelů z věže Charlie.

Popravdě nám stačí 6666-A zaměstnat, dokud se pěna neusadí. Jakmile se usadí, bude tvrdá jako kámen a měla by se mechanicky přilepit k celému otvoru.

Výborně. Ředitelko Lancasterová, prosím neustále informujte moji kancelář o postupu. Jakmile budeme mít agenty v akci, chci to vědět.

Ano pane, samozřejmě.

Za chvíli budeme odpovídat na další otázky, ale pokud nikdo nebude chtít něco dalšího, tohle je vše. Myslím, že ředitel Crow a velitelka Aestereiová mají před sebou mnoho příprav. (Pauza) Dobrá tedy, děkuji vám za váš čas a znovu se sejdeme po operaci.

Psychologické hodnocení personálu

Poznámka: Následuje záznam sepsaný personálním psychologem Dr. Richem Arnoldem. Jedná se o seznam stížností zaměstnanců Projektu PARAGON mezi lednem 2018 a květnem 2019.

Záznam po akci z Operace Cauterize

24. 5. 2019 11:45:54 AMT — Drony Mk. VII jménem "Ulysses", "Hrdina" a "Astor" byly všechny vybaveny 45 kilogramy polypropylenové sprejovací pěny o vysoké hustotě.

24. 5. 2019 12:00:04 AMT — Drony Ulysses, Hrdina a Astor vyrazily z věže Delta směrem k SCP-6666.

24. 5. 2019 12:16:21 AMT — Drony dorazily k SCP-6666.

24. 5. 2019 12:23:55 AMT — Drony nahlásily, že jsou na pozici u otvoru v SCP-6666. SCP-6666-A nevykazuje žádné známky neobvyklého chování.

24. 5. 2019 12:26:42 AMT — Drony začínají sprejovat pěnu na otvor v SCP-6666. Žádná neobvyklá aktivita.

24. 5. 2019 12:27:52 AMT — SCP-6666-A se otáčí směrem ke dronu Ulysses. Dron je instruován, aby se pohnul a potvrdil, že jej SCP-6666-A sleduje.

24. 5. 2019 12:28:15 AMT — SCP-6666-A sleduje dron Ulysses pohledem.

24. 5. 2019 12:30:49 AMT — První vrstva pěny se začíná usazovat.

24. 5. 2019 12:31:03 AMT — SCP-6666-A se dotýká zatvrdlé pěny. Po chvíli se entita pokouší pěnu odlepit od svého těla.

24. 5. 2019 12:32:00 AMT — Hēt-1 schvaluje pokus o uspání entity. Dron Ulysess střílí tři uspávací šipky na hruď SCP-6666-A.

24. 5. 2019 12:32:01 AMT — SCP-6666-A ničí dron Ulysess pomocí svého kopí dříve, než dokáže dron zareagovat. Hrdina a Astor se přesouvají do bezpečné vzdálenosti.

24. 5. 2019 12:32:15 AMT — SCP-6666-A pokračuje v pokusech o odlepení pěny kolem svého pasu.

24. 5. 2019 12:32:52 AMT — Hēt-1 střílí tři ocelové kabely z věže Charlie. První kabel zachytává ruku SCP-6666-A s kopím a přivazuje jí k tělu entity. Druhý a třetí kabel zasahují boky entity a připevňují ji k SCP-6666.

24. 5. 2019 12:33:12 AMT — SCP-6666-A se začíná vzpouzet proti kabelům. Jeden z kabelů se začíná uvolňovat.

24. 5. 2019 12:33:21 AMT — Druhý kabel se přetrhává a těsně mine dron Astor.

24. 5. 2019 12:33:44 AMT — Tým Hēt-1 používá tři kevlarové kabely na znehybnění SCP-6666-A.

24. 5. 2019 12:33:48 AMT — Kevlarové kabely zasahují SCP-6666-A a připevňují entitu kompletně k SCP-6666. SCP-6666-A se nadále snaží zachytit kabel dvěmi svými nejmenšími pažemi.

24. 5. 2019 12:34:12 AMT — Hēt-1 používá další dva ocelové kabely. První z nich zasahuje střední paži SCP-6666-A a přivazuje jí ke straně. Druhý zachycuje SCP-6666-A mezi střední a dolní paží, což entitu připevňuje ze strany k SCP-6666.

24. 5. 2019 12:35:05 AMT — Drony Astor a Hrdina seznovu přibližují k SCP-6666. SCP-6666-A se zmítá proti svým poutům, ale není schopné se pohnout. SCP-6666-A hlasitě křičí, ale nehýbe se.

24. 5. 2019 12:35:36 AMT — Astor a Hrdina pokračují v nanášení pěny na otvor SCP-6666. Oba drony se střídavě vracejí k věži Charlie pro výměnu spotřebovaných kanistrů.

24. 5. 2019 12:52:58 AMT — Astor a Hrdina potvrzují, že spotřebovali svůj poslední kanistr. Otvor v kmeni SCP-6666 je plně zakrytý. Blízké pozorovací drony nahlašují kompletní absenci výparů jež z otvoru byly vylučovány.

24. 5. 2019 12:53:12 AMT — Astor a Hrdina vyráží k věži Delta.

24. 5. 2019 13:06:54 AMT — Astor a Hrdina doráží k věži Delta.

Rozhovor s SCP-343

Následuje přepis rozhovoru, který provedl starší zaměstnanec Nadace Dr. Alto Clef s SCP-343. Dr. Clef byl schválen pro provedení rozhovoru kvůli své přirozené odolnosti vůči anomálním změnám.

Ach ano. Mladý Alto, mé dítě. Prosím, pojď dovnitř. Posaď se! Nebo bych ti snad měl nějaké místo připravit?

SCP-343 zhmotní židli vedle Dr. Clefa, který zůstává stát.

Ne, díky. Hele, oba dva víme, že jsem tu jenom proto, abys nemohl nijak vyjebat s rozhovorem. Nesnáším když musím tohle dělat, takže mi prostě nelži, protože tu nechci být celý den.

Ale notak, Alto. Já si naše rozmluvy vždy náramně užíval.

Já ne. Každopádně, nedávno jsme se o tobě dozvěděli několik zajímavých věcí.

(Smích) Inu, kdo může doopravdy tvrdit, že pochopil tajemství boží podstaty?

Tak zaprvé, známe tvůj věk, což je-

Jsem starý jako vesmír sám.

-to úplně ne, ale také známe tvé jméno. Jsi arkanista Methuselah? Královský vezír prastarého rodu Malidraug?

Já- (pauza) -pardon cože?

Je to jednoduchá otázka, prosté ano, nebo-

Já ne- co? Jak o tom víš?

Kain tě prozradil. Říkal, že kdyby věděl, že jsi tady, už by nás před tebou dávno varoval. Taky říkal, že jsi legendární podfukář a švindlíř s deziluzemi, či tak něco.

No, deziluze zní jako silné slovo. Sakra práce, Kaine. Kain Poutník. Chodec. Bastard jeden.

Takže to je ano, nebo ne?

No, tedy… ano, asi ano, ale to jméno jsem nepoužil tak… Bože, tak strašně dlouho. Upřímně jsem naštvaný, že vůbec věděl, kdo jsem. Tak moc jsem se snažil si od něj a jeho lidí odstup. Staří prašiví parchanti z prastarých eonů času, co nám všem měli udělat laskavost a umřít spolu s prvním mužem.

Takže odkud tedy jsi?

Hele, já… dobře, fajn. Budu spolupracovat, ale pamatuj si, že dokonce ani moje velká mysl není bezchybná, drahý Alto. Kain si pamatuje věci, ale já… Já ne, alespoň ne stejným způsobem. Mám nějaké uložené vzpomínky, které by vám mohly… mohly by vám nějak pomoct.

Odkud jsi?

Božínku, uklidni se. Fajn, odkud jsem… Je to vtipné, víš, jak se věci opakují. Svět býval kdysi magičtějším místem, ale i přes všechnu tu magickou energii vypadalo všechno stejně, jako dnes. Nemyslím dnes, jako teď, ale dnes jako posledních pár tisíc let. Narodil jsem se před dávnými, dávnými časy na místě, které neexistuje od doby, kdy se břehy zalily vodou. Moje jméno bylo Matyáš, nebo spíš… víš co byly první jazyky?

Egyptština?

No, jeden by si myslel, ale není tomu tak. Byly to Kanaanské jazyky, pojmenované doslova podle Kaina, toho parchanta, protože byl asi prvním člověkem, co vůbec kdy něco zapsal. Tenkrát jsme neměli moc rozdílů mezi jazyky, ale bylo to podobné féničtině, nebo alespoň abeceda byla podobná. Prostě jsme tomu říkali "Kainův jazyk". Každopádně moje jméno bylo Matyáš a moje matka byla Myra. Můj otec byl… popravdě, ani si nejsem jistý, jestli si jeho jméno pamatuji. (Pauza) Zajímavé. Byl královským oficírem pro krále v údolí 𐤀𐤋𐤌 - Ulem. Vyrostl jsem na dvoře jeho rodu. (Smích) Připadá mi zvláštní, jak rychle se mi vzpomínky vrací. Víš jak dlouho už to je, co jsem naposledy mluvil Kainovým jazykem? Podivné.

Co byl rod Apollyon?

No, to byli Nebeští králové. Byli to ti nejmocnější a nejstarší ze všech prastarých království lidí. Lidé si vyprávěli příběhy o tom, jak král Apollyon ukradl nějaký poklad od bohů a to mu dalo právo vládnout nad jeho zemí. Nevím kolik z toho byla pravda, ale tak se to vyprávělo.

Co se s nimi stalo?

S rodem Apollyon? No… těžko říct, popravdě. Bývali největší mocností světa až najednou zkrátka… nebyli. Byla tam nějaká válka, myslím… Apollyon povolal mladé muže do služby ve své armádě a všechny další rody musely odpovědět, víš. Rozhodně si pamatuji, že šlo o nějaké tažení. A potom… král zemřel, nebo ho někdo zabil a jeho syn zemřel taky, myslím… nech mě chvíli přemýšlet.

Pauza.

Ach ano, omlouvám se. Pamatuji si ten příběh, který se k tomu vázal, myslím. Byl to příběh o čtyřech rytířích. Tři ho zradili, jeden ho miloval a došel své zkázy, když se ho snažil potěšit. Jak se jenom jmenovali?

Pauza.

Nejsem si jistý, jestli je ten překlad správně, ale byli to Lehire, Lancelt, Ejier a Hekter, pokud se nepletu. První tři byli zrádci a ten poslední byl rytíř, který miloval. Něco takového. Myslím, že byli navíc prokletí. To je jedno, ale co se jim stalo, to nevím. Jednoho dne přestaly chodit zprávy a dalšího dne byl nad pohořím Apollyona vidět kouř. Pocestní občas vyprávěli historky o nestvůře s mnoha obličeji a stvoření, které zabilo kohokoliv, kdo se na něj podíval.

Pauza.

Copak?

Když nad tím teď tak přemýšlím, kdysi dávno tu byla jedna věc. Musel jsem být… bože, musel jsem být ještě chlapec, nebo možná mladý muž. Byla to taková… jak to vůbec popsat, soptící hrůza, šestioký démon o velikosti hory. Řval a křičel a sunul se směrem na sever k moři. Nedalo se na něj podívat. Pamatuji si, jak mi jeden muž říkal, že je to nestvůra ze starého světa, něco magického původem. Tenkrát jsem nevěděl, co to znamená, ale byloto zhruba ve stejnou dobu myslím. Muselo to přijít z Apollyona. Mělo to takové strašné ocelové řetězy na rukou, řekl bych a… ano. Rozhodně na Apollyon přišla nějaká zkáza, ovšem o co přesně šlo, to nevím.

Dobrá. Tak co mi povíš o Dětech Noci?

Ticho.

Bože, jsi v pořádku?

Já…

Haló, můžete sem poslat lékaře, nebo-

Ne, ne ne, omlouvám se. Jsem v pořádku. Já jen… oni jim tak říkali. Faeries jim tak říkali. Asi to zjemňovalo nějakou tu rouhavou věc, kterou museli spáchat, aby je přivolali. (Pauza) Omlouvám se, Alto, ale… už je to tak dávno. Hodně jsem toho za tu dobu zapomněl. Nemyslím si, že mě to tenkrát napadlo, když jsem do sebe dával onu krev, abych- abych si prodloužil život, víš. (Nervózní smích) Ale zapomněl jsem toho spoustu, ať už to je dobře, nebo špatně, ale… nemůžu… nemůžu zapomenout tohle. Nemůžu zapomenout na ně.

Kdo byli?

Oni… Byl jsem tenkrát ještě mladý čaroděj, mohlo mi být tak šedesát, nebo sedmdesát let, takže jsem musel být hodně mlád. Ulem jsem opustil o několik let dříve, protože moje matka onemocněla a zemřela, načež jsem cestoval přes poušť, abych studoval pod daevitským čarodějem Relivinem v Malidraugu. Byli jsme tak daleko od moře, že nikdo nečekal…

Co se stalo?

Já ne- Doopravdy nevím, proč existují. Vyprávěly se příběhy, snad od jakživa. Říkalo se, že si faeský král přál, aby ho rytíř zachránil před drakem a ten rytíř byl muž bez duše, nebo něco takového. Věděli jsme, že faeries existují, i když je většina lidí nikdy neviděla. Žili za mořem, ale bývalo tu jedno… jedno bílé město na pobřeží, už si nepamatuji, jak se jmenovalo, ale dalo se tam jít za hvězdných nocí a obchodovat s nimi. Ale ti Vetřelci… žili spolu s faeries v lesích za mořem, nebo tak jsme to aspoň slyšeli. Byli jako příšery z pohádek, Alto, jako bubáci a duchové. Něco, o čem matky říkají svým dětem, aby se netoulali za temných nocí. Něco, co ti vytane na mysli, když uslyšíš, jak se něco hýbe v temnotě. Hrůza ztracená v proudu času.

Pauza.

Pamatuji si poprvé, když jsem jednoho z nich spatřil. Bylo to za letní noci na písčité duně tyčící se vysoko nad citadelou na západě. Byli vidět i z takové dálky. Byli vyšší, než jakýkoliv muž a pokrytí hustou černou a šedivou srstí po celém těle. Byli jako… jako kdyby ti někdo popsal člověka, ale nikdy ho sami neviděli. Oči jim svítily v temnotě a jenom tam tak… stáli vedle sebe, mohlo jich být tak padesát. Pokusili jsme se k nim přijít a komunikovat, ale jenom na nás hleděli. Vydávali takový… hrozivý zvuk, jako dětský smích, napůl drkotavý nelidský smích a zpívali svoje… tajuplné písně vysokými hlasy. Můj pán byl nejvyšším magistrátem a sám o sobě byl extrémně mocný, takže za nimi šel, aby je zahnal a oni…

Co udělali?

Prostě ho… roztrhali na kousky. Jako kdyby byl hračka, prostě ho pomalu zvedli a… jeho magie na ně vůbec nepůsobila. Prostě za něj začali tahat a smát se, když ho trhali na cáry. Tehdy jsem se rozhodl utéct, ale ani to na ně nefungovalo. Byli rychlejší a silnější, než kterýkoliv muž. Nedali se probodnout kopím, ani zranit kouzly. Zdálo se, že se jim nelíbí oheň, ale stejně je nedokázal zranit. Všechny nás pochytali a zavřeli nás do takových černých řetězů, ve kterých nás odtáhli k lodím na pobřeží. Já… já přežil jenom díky tělu starého farmáře, který prosil a skuhral tři celé dny. Když jsme konečně dorazili k pobřeží už se zbláznil a když jsem ho otočil stranou, vypadlo z něj všechno, co z něj zbylo. Země ho zmenšila o polovinu, jako kdybys táhl kus dřeva na smirkovém papíru.

Ticho.

Odvedli nás na své dlouhé lodě, kde nás bylo tolik, že jsme si nemohli ani lehnout. Po prvním týdnu se to zlepšilo, protože dost lidí zemřelo a popadalo, takže už bylo víc místa na sezení na mrtvolách. Vetřelci asi nevěděli, co nám dávat k jídlu, protože jsme dostávali syrové maso a mořskou vodu, kterou jsem alespoň dokázal proměnit na pitnou. Po měsíci jsme dorazili k břehům starého faeského lesa, ale byl jiný, než jsme slýchávali v příbězích. Táhli nás za řetězy, živé i mrtvé, do temnoty, kde… já…

Ticho.

Pamatuji si jenom to jaké to v temnotě bylo a že bylo pořád cítit, jak se vás dotýkala jejich plesnivá srst, jako kdyby byli pořád u vás a sledovali vás. Kdykoliv to člověk ucítil, zajímalo ho, jestli je na řadě. Pověsili naše řetězy do stromů a vždy přišli a stáhli člověka z větve, jako kdyby trhali jablka a potom si s vámi… hráli. Strkali do lidí tak silně, že jejich prsty prošly skrz, nebo někoho zmáčkli tak moc, že mu vylezly oči z důlků. Byla tu jedna… bože… žena, teď si vzpomínám, která byla těhotná. Na lodi přežila jenom díky tomu, že snědla svou vlastní mrtvou matku a… když si pro ní přišli a začali dělat svou práci, tak… Přetrhli jí vejpůl. Alto, pro ně to bylo jako otevírat balení chipsů… bylo to jednoduché, sotva na to nějak reagovali, jenom se trochu smáli a hráli si v krvi. Roztrhli jí… a prostě to přešli… Oni…

Ticho.

Nikdy nespali. Nikdy. Člověk mohl zkusit usnout, ale oni tě neustále sledovali svým pohledem a když člověk spal… bylo to horší. Byli omezení realitou a tím, co mohli dělat, když byl člověk vzhůru, ale byli i v našich snech. Po chvíli nám došlo… že tak komunikovali. Mluvili spolu v nočních můrách a proto nás drželi, abychom měli noční můry a oni s námi mohli mluvit. Zaznamenávali celou svojí historii v nočních můrách, kde jsme jí viděli… vždy tak byl takový, takový sen kde byla žena, vypadala jako fae a kolem ní bylo spousta dalších menších fae a potom když se člověk otočil, stál tam celý zástup Vetřelců kam až oko dohlédlo a prostě na ní zírali. Vždy vypadali tak… mizerně a smutně a nikdy mi nepřišlo, že by mě nenáviděli, jenom nepřemýšleli stejně, jako my.

Jak jsi unikl?

Unikl? Heh. Nikdo neunikl. Únikem byla smrt a když jsi zemřel, vzali tvé tělo ke svému… svému bohu a hodili tě to jámy. Říkali jsme… říkali jsme si, že když někdo skončil v jámě, stal se součástí noční můry. Občas jsme ve spánku viděli obličeje našich přátel, ale byly vždycky protáhlé a zmučené do takových… hrozných výsměchů toho, co kdysi byli. Ale jejich oči, ty oči, Alto, ty byly stejné. Za maskou iluze byl vidět strach. (Pauza) Nebyli jsme tam ale sami. Byli tam i faeries z lesa a byli svázaní stejnými černými řetězy jako my. Byli nějak zlomení, nepamatuji si jak, ale něco na nich se nedalo popsat i když to měl člověk na jazyku. Byli kompletně v šoku, víš, oni… oni na takové věci nebyli stavení. Chci říct, že ani my jsme nebyli, ale mezi námi byli tací, kteří vymýšleli plány k útěku a tak. Byli tu tací, kteří chtěli z noční můry utéct, chápeš? Ale faeries byli všichni zkrátka zlomení.

Pauza.

Ale… dalo by se říct, že jsme nakonec utekli. Byl tu jeden čaroděj, Noah ze starého rodu Lament. To on za to mohl. Vetřelci nás potřebovali. Dělali nám ze života peklo, protože na tom záležela celá jejich kultura. Nedokázali spolu ani mluvit bez našich nočních můr. Starý Noah vždy říkal, že má plán a že nás odtamtud dostane a… no, potom zmizel. Mysleli jsme si, že ho vzali Vetřelci a odtáhli ho k nějakému strašnému osudu, ale… potom jednoho dne mezi stromy prosvitly sluneční paprsky a všechny květiny začaly náhle kvést.

Pauza.

Dalšího dne pršelo a den potom rovněž. Pršelo celý týden, potom celý měsíc a když jsme konečně našli tělo starého Noaha, zbyla z něj jen vyčerpaná doutnající kostra pokrytá magickými symboly. Ale dál pršelo a údolí se začala plnit. Pamatuji si, když jsme poprvé viděli některé z nich zemřít… jeden z těch bastardů spadl do díry, která se začala plnit vodou a zatímco ostatní odplavali, vetřelec tam jenom stál na dně jámy. Neplaval nahoru, jenom sledoval, jak se hladina zvedá kolem něj. Ostatní vetřelci se seběhli kolem a sledovali ho za zvuků jejich písní a švitoření a on jen… no, nakonec sebou trochu házel, ale nikdy nevyplaval a vody stále přibývalo.

Jak jste se dostali pryč?

Ke konci, když se moře začalo zvedat na břehy, vzali některé z nás, možná pár milionů ze všech koutů lesa a táhli nás hlouběji do hvozdu. Tam přebýval jejich bůh. Ale nebyli opatrní, nebo… nebo si možná jen nevšimli a nám se podařilo utéct. Nešli jsme sami, vzali jsme sebou i některé faeries, kterým ještě sloužila mysl. Utekli jsme do hor na jihu a museli jsme… cesta kterou jsme šli vedla dlouho skrz les a jakmile jsme vystoupali nad koruny stromů, bylo vidět daleko do dálky, kde jsme to uviděli.

Co to bylo?

Jejich hrůzný bůh, Alto. Příšerný hnijící jako nafouklá mrtvola na slunci. Bylo to tak tmavé, že i přes černé mraky na obloze a neustálý déšť to bylo stále vidět. Červená světla kolem kmene a lidé pověšení ve větvích. Faeries, kteří šli s námi… někteří z nich se při pohledu na to rozbrečeli a utekli zpátky do lesa. Bylo to i slyšet… Kňučelo to a drkotalo a ječelo. Ale zbytek z nás utíkal dál a jednoho dne byl svět pod vodou. Žili jsme na té hoře alespoň nějakých sto let a když voda ustoupila, svět se změnil. Vetřelci byli pryč a faeries se stáhli zpátky do starého lesa a zbytek z nás… šel dál.

Pauza.

Alto, teď budu chvíli mluvit smrtelně vážně. Už chápu, proč se mě na tohle ptáš, neboť musíš mít důvod, proč chceš znát odpovědi. Dlouhou dobu bylo mou… mou nadějí a… mou vírou, že se Vetřelci utopili na dně za velké potopy spolu se všemi těmi nebohými lidmi, kteří viseli na jejich mrtvém bohu. Ale jestli… jestli najdeš důkaz o tom, že tomu tak není… a že možná… že možná přežili… Alto… znovu to nedokážu. Ne po takové době. Jestli na to přijde… odejdu odsud. Musíš mi říct pravdu. Prosím, Alto. Musím to vědět. Nemohu si tím znovu projít. Nemohu jít zpátky do temnoty.

Neboj, nemáme důvod se něco takového domnívat.

Přál bych si, abych ti mohl věřit, Alto, ale vidím ti tu lež na očích. Nemusím kvůli tomu ohýbat realitu. Prosím, poslechni mě. Nesmíš ty věci vyhledávat. Jestli je uvidíš, musíš utéct a pamatuj si, že ani to nemusí stačit. Jejich civilizace závisí na naší hrůze, Alto. Chápeš to? Jestli byli pohřbeni, tak musí zůstat pohřbeni. Prosím, prosím, pochop mě. Musejí zůstat pohřbeni.

Záznam z průzkumu

Následuje přepis video a audio záznamu z průzkumné mise do lesa na dně jeskyně, v níž se SCP-6666 nachází. Přesun na dno jeskyně byl zajištěn spouštěním upraveného obytného modulu 34 kilometrů z vežě Alfa na určené místo, přibližně 1,2 km od vstupu do lesa.

Členové průzkumného týmu byli vybaveni vícevrstevnými utěsněnými ochrannými obleky Třídy C s filtrovými respirátory. Všechny obleky byly vybaveny zabudovými systémy monitorování vzduchu a náhradní nouzovou kyslíkovou nádobou v případě nebezpečné úrovně neurotoxinu SCP-6666 v ovzduší.

Přepis průzkumného video záznamu
**Datum:**26. 5. 2019
Podpůrný tým: Mobilní Úderná Jednotka Hēt-1 "Lance of Longinus"
Subjekt: SCP-6666
Vedoucí týmu: 1-𐤇 Vel. Aestreiová
Plamenometný tým: 1-𐤇 Carrier / 1-𐤇 Horizon / 1-𐤇 Triple / 1-𐤇 Pressure / 1-𐤇 Glass
Výzkumný tým: Dr. Bishopová, Dr. Moore, Dr. Gutierrez, Dr. Si

[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]

Komunikátory zapnuty. (Pauza) Velitelství, slyšíte mě?

Slyšíme vás, velitelko. Záběry z kamer se rovněž zapínají.

Video záběr se zapíná. Velitelka 1-𐤇 Aestreiová stojí na okraji lesa. Vedle ní stojí 1-𐤇 Carrier, Horizon, Triple, Pressure a Glass. V okolí přihlížejí Dr. Bishopová a její tým, doktoři Moore, Gutierrez a Si.

Velitelko vidíme vás čistě. Signál je stabilní. Můžete ozkoušet všechny ostatní?

Ano. Ohlašte se.

Horizon, tady.

Glass, tady.

Carrier, tady.

Pressure, tady.

Triple, tady.

Jistě. Bishopová, tady.

Gutierrez, ehm, tady.

Gutierrezi, ozvěte se znovu.

Tady, velitelství. Tady Gutierrez.

Slyšíme vás, v pořádku.

Si, tady tady.

Dobrá, všichni zníte v pořádku. Potvrďte pozici?

Jsme jen kousek od výtahu a zhruba dvě stě metrů od lesa.

Rozumíme velitelko. Můžete potvrdit kvalitu vzduchu?

Glassi.

Něco mezi 2,3 a 6,1 ppm v naší aktuální pozici, velitelství.

Rozumíme Glassi. Vidíme ty stejné hodnoty. Dobrá, týme, nejsme si jistí s jakou přesností vás dokážeme v lese sledovat. Naše kamery mají problém se snímáním teploty skrze stromy, takže pokud budete potřebovat balistickou pomoc, nebojte sse zapálit světlice, nebo část lesa.

Rozumíme velitelství, nemusíte jim dávat žádné nápady. Chlapci vypadají až trochu moc nadšeně s těmi plamenomety v rukou.

Nebojte velitelství, všichni jsme tu v pohodě a připravení něco zapálit jakmile se objeví potíže.

Rozumíme velitelko, snažte se je udržet na vodítku.

Rozumím velitelství. (Pauza) Ok, myslím že jsme připravení. Všichni v pořádku? (Pauza) Fajn. Tak vyrážíme.

Tým přistupuje k okraji lesa. 1-𐤇 Aestreiová ukazuje směrem k prozkoumanému vstupnímu bodu a tým vstupuje do lesa.

Vnitřek lesa je ohromně tmavý, daleko více, než jeskyně samotná, jež je osvětlená světlem z pozorovací věže a slunečním světlem z otvoru na povrch. Přestože je zde trochu prostoru, kterým se tým může pohybovat, většina okolí je pokryta hustým tmavým podrostem.

Takže, co si myslíte, že tu najdete, Dr. Bishopová?

Těžko říct. Mohly by tu být tisíce různých věcí, které by Dr. Malthus považoval za přínosné našemu výzkumu. Sem dolů bylo zataženo tolik věcí, ať už za to mohla wormwoodská anomálie, nebo ten strom samotný. Popravdě cokoliv, co najdeme a dokážeme přeložit, bude užitečné.

To už jsem někoho slyšel říkat. Wormwood. Co je to wormwood?

Je to- počkat, Si, ty jsi byl členem jejich týmu, ne?

Ano byl. Byl jsem tam přiřazen před tímto úkolem. Wormwood je… no, zaprvé je to daevitská zbraň. Daevité jsou další rasou předpotopních lidí, ale jiní než Nebeští králové, nebo Zha Zhateri. Byli to krvaví mágové. Kdysi dávno v jejich historii se dozvěděli, že Děti Noci mají zbraň, která dokázala stáhnout celé civilizace pod zem. Daevité jí chtěli pro sebe, skoro jako kdyby to byl ekvivalent jejich doby pro atomovou bombu. Takže přepluli moře do takového… hm. To byl nejspíš tenhle les, že jo?

Zrovna jsem si říkala to samé.

Každopádně zemřelo sto tisíc daevitů, ale podařilo se jim získat taková semínka. Jedno se zasadilo do země pod svého nepřítele a ono tajně rostlo a pomalu přesouvalo zemi pod ním, dokud nebyl nepřítel jednoho dne pozřen zemí a zničen. Daevité je ale ještě očarovali svojí vlastní magií a jakmile takhle nějaké místo zmizelo, lidé okamžitě zapomněli, že kdy vůbec existovalo.

A ta semínka přišla z toho velkého stromu.

Ano to si myslíme. Teď na něm neroste nic moc, kromě kořenů, ale pravděpodobně někde bude víc takových semínek.

Zajímalo by mě, proč tak moc trvali na tom, aby všechno skončilo tady dole.

No… 073 říkal, že Děti Noci byli vytvořené aby zabili prvního muže. Možná prostě nevěděli, jak dělat cokoliv jiného?

To je docela zvrácený.

Tým pokračuje skrz les po další dvě hodiny. Přebytečný dialog byl odstraněn.

Velitelko Aestreiová, měla byste vědět, že začínáme mít problémy se sledováním vaší polohy a narážíme na jakési rušení. Myslíme si, že jde o čistě technický problém, ale bude lepší když nebudete spoléhat na to, že dokážeme sledovat vaší pozici.

Rozumím velitelství, dejte nám vědět jestli máme zůstat na místě.

Máte povolení pokračovat, velitelko. Jenom nás varujte, kdyby se něco změnilo.

Rozumím.

Jedna hodina přebytečného dialogu odstraněna.

Je tu takové ticho.

Jo.

Většinou když je člověk v lese, jsou slyšet ptáci, nebo brouci, nebo… cokoliv. Tady nic není.

Dávejte pozor, vidíte, před námi.

Vidím to.

Tým přistupuje ke stromu na menší mýtině. Na jedné z nižších větví stromu je nabodnutá malá, vychrtlá humanoidní postava s dlouhýma špičatýma ušima a velkými očními důlky.

Co to je za věc?

Je to faerie. Podívejte—

Dr. Bishopová přistupuje k postavě a rukou utírá toxickou látku z jejího čela. Ve světle svítilen týmu jsou vlasy humanoidní postavy jasně stříbrné.

Bishopová, podívejte. Tady.

Bishopová sahá dozadu po entitě a vytahuje malý batoh, jež byl zaseklý mezi postavou a stromem. Otevírá jej a vytahuje malý látkový sáček. Uvnitř nachází malý předmět z větví a listů.

Co je to?

Myslím že… ehm. Je to panenka.

Ou.

Jsou tu jen… jo. Jsou tu samé hračky. Malé vyřezané kameny a tretky.

Musíme něco z toho vzít?

Gutierrezi, nafoť to všechno. Ale ne, nemusíme tu zůstávat. Půjdeme dál.

Tým pokračuje dál. Jedna hodina přebytečného dialogu odstraněna.

Schálně, zkusíme zjistit svou pozici. Velitelství, slyšíte nás?

Slyšíme, velitelko.

Dokážete určit naší pozici? Podle mého odhadu bychom měli být zhruba pod věží Alfa.

Rozumíme, dejte nám chvíli.

Ticho.

Velitelko Aestreiová, bohužel máme nadále technické problémy a nedokážeme určit polohu žádného z členů týmu.

To není dobré.

Rozumíme velitelství. Zůstaneme tady dokud se to nepodaří vyřešit.

Rozumíme. Budeme vás průběžně informovat.

Pressure a Triple, vy dva rozbalte ten HAB stan mezi těmi dvěma stromy. Vytáhneme ionizéry a zkusíme vyčistit obleky. Na chvíli tu budeme a uvidíme jestli problémy ustanou.

Průzkumný tým začíná stavěttábor za pomocí nafukovacího tlakového obytného stanu (HAB) a ionizérů vzduchu. Přebytečný dialog byl odstraněn. Po několika hodinách čekání si tým rozděluje hlídky a někteří členové usínají.

Ubíhá několik hodin. Přebytečný dialog byl odstraněn.

03:51 místního času. Hlídku drží 1-𐤇 Horizon. Dr. Moore se náhle probouzí s kříkem.

Co je? Co se děje?

Já- já… viděl jsem… (hlasité dýchání)

(Probouzí se) Co se děje?

Omlouvám se, já… (hluboké oddychování) Měl jsem sen. Přísahám že… přísahám že to bylo skutečné, stejně jako to jak tu teď sedím, jen…

Co jsi viděl, Alistere?

Byla tam… byla tam cesta lesem a já po ní šel a viděl jsem… viděl jsem tu fae, co jsme našli na stromě a ještě jednu v příkopu vedle, kterou jsme minuli a… viděl jsem ve tmě jako kdyby to bylo za denního světla, ale všechno bylo takové hrozn červené a potom jsem prošel tudy a viděl jsem náš stan… a šel jsem dál, dokud jsem nedošel k takové… já nevím, ke koruně stromu a v jejím středu byla díra a pamatuji si, jak nějaký hlas říkal "ďábel je 20 mil směrem dolů, ale co je ještě hloubějí?" Podíval jsem se na okraj té díry a pak jsem padal a potom… přísahám, doktorko Bishopová, že to bylo stejné jako sedět tady. Nedokážu to vysvětlit.

Je to débré, jsi v pořádku. Já jsem také nespala příjemně.

Velitelství, tady Aestreiová. Slyšíte mě?

Slyšíme vás velitelko, co se děje?

Moore zažívá psychologické efekty popsané ve zprávě Dr. Arnolda, můžete nám doporučit něco, čemu bychom se měli vyhnout, či tak?

Rozumím velitelko, dejte nám chvíli na poradu.

Velitelko, omlouvám se, jsem v pořádku, nemusíte si dělat starosti.

To nic Dr. Moore. Nechceme nic riskovat.

Velitelko Aestreiová, myslíme si, že relevantní psychologické problémy se budou nadále stupňovat jak se budete přibližovat směrem ke středu lesa.

Věděli jsme o tom dříve? Zajímalo by mě proč mi nikdo nic neřekl, velitelství.

To zatím nemůžeme potvrdit, velitelko.

Rozumím. Pokud je tu něco dalšího, co bych měla vědět, ráda bych se o tom dozvěděla co nejdříve, prosím.

Rozumíme velitelko.

Sbalíme tábor. Nechci tu trávit víc času, než musíme.

Průzkumný tým balí HAB stan a opouští tábor směrem na jihozápad. Dvě hodiny přebytečného dialogu byly odstraněny.

Jak tým pokračuje skrz les, 1-𐤇 Triple signalizuje aby zastavili.

Velitelko, podívejte se na to. Dr. Bishopová, co myslíte, že to je?

To jsou.. schody?

1-𐤇 Triple ukazuje na velký blízký strom na jehož kmeni je jasně viditelné schodiště točící se vzhůru.

Ano jsou.

Připadá to tak jenom mě, nebo vypadají, jako kdyby vyrostly přímo z té podělané kůry?

Velitelko, Dr. Bishopová, podívejte támhle nahoře.

1-𐤇 Glass ukazuje vzhůru a zbytek týmu namiřuje své svítilny nahoru. Vysoko v koruně lesa nad nimi jsou viditelné podivné točité struktury, zdánlivě vyrostlé ze dřeva a větví stromů. Tvar struktur je nesourodý s lesem kolem, jako kdyby se jednalo o napodobeniny poničených budov kolem lesa, ovšem v korunách stromů.

Jak tým pokračuje v průzkumu kolem, Dr. Si náhle ukazuje, aby všichni ztichli.

Pššš… slyšíte to?

Ticho.

Jo slyším. Co je to?

Je to vítr?

Není tu žádný vítr. Musí to být něco jiného. Odkud to přichází?

Tady. Za mnou.

Tým pokračuje lesem, který začíná být stále plnější budov a podivných točitých cest skrze stromy, které nemají žádné logické zakončení. Zvuk větru sílí na intenzitě.

Velitelství, tady Aestreiová. Mohli byste se prosím pokusit určit naší pozici?

Ticho.

Velitelství, slyšíte mě?

Ticho.

Glassi, máme komunikační spojení? Co se děje?

Támhle, podívejte, tam. Mýtina.

Něco je uprostřed.

Notak. Glassi, prosím, jestli by-

Pracuji na tom velitelko, dejte mi chvíli.

Tým následuje Dr. Gutierreze k mezeře mezi stromy. Po chvíli procházejí skrz na širokou mýtinu.

To je ono. Můj bože.

Co to doprdele je?

Tým vstupuje na mýtinu, která má téměř perfektní kruhový tvar a je pokrytá hustou trávou. Nad hlavami se tyčí koruny mnohem větších stromů, než v okolním lese, jež jsou stočené nad mýtinu a vytvířejí masivní kopuli. Z prohnutých stromů jsou zavěšeny tisíce humanoidních mrtvo. Některé jsou jasně lidské a jiné připomínají postavu na stromě, kterou tým viděl dříve. Tyto postavy jsou spoutané tlustými černými řetězy, jež jsou připevněny k vrcholu kopule.

Okolní půda se svažuje dolů směrem ke středu a přibližně 110 metrů před týmem stojí velká hladká kámenná deska o velikosti přibližně 30 m krát 50 m a o tloušťce alespoň 2m.

To je… to je ta mýtina z mého snu, ale támhle byla předtím díra a ne… tohle.

Tohle se mi vůbec nelíbí.

Zůstaňte v pohotovosti týme. Bishopová, to je to, co hledáme?

Myslím, že ano.

Myslíte, že je to ta temná díra o které Osmon mluvil?

Ano. Odpovědi na naše otázky budou tam dole.

To je sice skvělý, ale nemáme nejmenší ponětí jak se pod ten kámen dostat. Musí to vážit alespoň šest tisíc tun.

Zvedat to nemusíme, podívejte. Támhle je vstup.

1-𐤇 Glass přistupuje ke kamenné desce na vzdáleném konci, kde je velká část odlomená. Rozbitý kus kamene leží o půl metru vedle v trávě.

Tak jdeme.

Tým se přibližuje k rozlomené části desky. 1-𐤇 Aestreiová přistupuje k díře a shlíží dolů.

Je to docela hluboké. Horizone, podej mi světlici.

1-𐤇 Horizon vytahuje světlici z batohu a podává jí 1-𐤇 Aestreiové, která jí zapaluje a pouští do díry. Světlice padá přibližně 12 metrů a dopadá na kamenné dno.

Hm. Nakonec to tak hluboké nebylo. Vyndejte žebřík a zapřete ho o tenhle kámen.

(Prohlíží si rozbitá kámen) No, jenom tenhle odlomený kus musí vážit alespoň dvě, nebo tři tuny, ne? Jak se to sem dostalo?

Ten zvuk větru, slyšíte to? Vychází to zespoda.

Jo, slyším to. Dr. Bishopová, dáme vám tak třicet minut tam dole, než vás vytáhneme nahoru. Rozumíte? Nefungují nám komunikátory a máme před sebou alespoň šestihodinovou cestu zpátky k výtahu. Navíc se mi nechce čekat tu dlouho, abychom zjistili, co pro nás tu díru otevřelo.

Rozumím, to bude stačit.

Dobrá. Carrier a Glass, vy dva jdete se mnou. Horizon, Pressure, Triple… vy zůstaňte tady a sledujte okolí.

Alistere a Pablo, vy dva zůstaňte se zbytkem týmu. Zkuste něco najít tady na mýtině.

Ano madam.

Jistě, samozřejmě.

Si, vy jdete se mnou.

Rozumím.

1-𐤇 Aestreiová, 1-𐤇 Carrier, 1-𐤇 Glass, a doktoři Bishopová a Si slézají po žebříku do prostoru pod kamennou deskou. Zvuk foukajícího větru je v jeskyni dole jasně zřetelný.

Osvětlete okolí. Nějakým způsobem je tu ještě větší tma, než tam nahoře.

Všech pět vybraných členů rozsvěcuje své svítilny a plně osvětluje oblast kolem sebe. Stěny místnosti tvoří hladký šedivý kámen a místnost samotná se táhne přibližně pět metrů na každou stranu, kde se prudce zvedá ke kamenné desce na stropě. Ve stěnách jsou zapuštěné pukliny, přičemž většina je prázdná, ale v některých se nachází dřevěnné bedny v řetězech. Ke zdem jsou připevněné těžké kovové háky a ze stropu visí další řetězy. Na severní stěně se nachází dveře.

Dobrá, tohle je ono. Jdeme.

Tým prochází skrz dveře, za nimiž se nachází dlouhá chodba s mnoha dalšími puklinami ve stěnách, přičemž v některých jsou dřevěné bedny a v jiných humanoidní a zvířecí kosti. Některé pukliny jsou zapečetěny jakýmsi hustým krystalovitým voskem. 1-𐤇 Carrier ukazuje na jednu puklinu, v níž se nachází freska vyrytá do skály. Na fresce jsou vyobrazeny stovky temných postav stojících pod vysokým stromem s červeným artefaktem v jeho středu.

Jak tým pokračuje dál, nachází další zapečetěné pukliny a průchody, které zakryly kořeny a stále více fresek vyobrazujících scény humanoidních postav svázaných řetězy, hozených do jámy plné mrtvých těl, nebo zapálených. Poblíž téměř každé fresky je i stejné vyobrazené stromu s červeným artefaktem. Chodba se stáčí na západ a 1-𐤇 Aestreiová jako první vstupuje do zatáčky. Na konci další dlouhé chodby tým spatřuje velké kamenné dveře kompletně pokryté další freskou. Je zde vyobrazeno mnoho temných postav se žlutýma očima schoulených kolem nohou vysoké vlnité zdánlivě ženské postavy s mnoha rukami obtočenými kolem nich, zatímco se nad nimi sbíhají temné mraky. 1-𐤇 Aestreiová přistupuje ke dveřím a otevírá je k sobě bez většího odporu. 1-𐤇 Aestreiová se otáčí zpátky k týmu, pokyvuje jim, aby jí následovali a vstupuje dovnitř.

Vstupují do kruhové místnosti se dvěma schodišti, jedno vedoucí vzhůru nalevo a jedno vedoucí dolů napravo. Schodiště vedoucí vzhůru je kompletně zablokované kamennou sutí, jako kdyby se propadla jakási struktura nahoře. 1-𐤇 Glass okamžitě kontroluje svůj senzor okolního vzduchu, který ukazuje zvýšenou úroveň toxických částic v místnosti. Dr. Bishopová přistupuje ke schodišti vedoucímu dolů a ukazuje týmu, aby ji následoval. Tým sestupuje přibližně 20 metrů, než doráží na platformu, která se stáčí do strany, kde schodiště vede dalších 20 metrů dolů. Na dně schodiště se nachází široký prohnutý průchod. Jakmile Dr. Bishopová projde skrz, náhle se zastaví a zdvyhá ruku. 1-𐤇 Aestreiová k ní přistupuje.

Před nimi se rozkládá ohromná místnost táhnoucí se kam až oko dohlédne do všech stran, ovšem strop místnosti je nízko. V kruhu kolem průchodu a poté v koncentrických kruzích za nimi, sedí na kamenné podlaze, nehybně v pozici plodu, mnoho velkých humanoidních postav pokrytých umazanými tmavými chlupy. Všechny jsou pokryté slabou vrstvou toxického prachu, který předtím vypouštělo SCP-6666. 1-𐤇 Glass zdvyhá ruku a sahá na své ucho, přičemž všichni přikyvují. Jedná se o zdroj zvuku větru vytvářený nespočetnou masou mnoha postav, jež naráz pomalu oddychují.

Nahoře na zastřešené mýtině Dr. Gutierrez a Dr. Moore zkoumají vnějšek kamenné desky, zatímco Horizon, Pressure a Triple sledují okolí. Náhle je zaslechnut zvuk něčeho pohybujícího se mezi stromy a Pressure se ohlíží směrem k východnímu okraji mýtiny.

Co to bylo?

Něco je ve stromech kolem. Poslouchejte.

Co je to?

Pššššt, poslouchejte.

Ticho.

Náhle všech pět členů týmu na mýtině zaslechne nezvyklý zvuk. Jedná se o zvuk podobný dětskému smíchu, ovšem je nepřirozeně táhlý a odráží se od okolí, jako kdyby zdoj byl velmi daleko. Moore a Gutierrez opouští okraj desky a vyráží směrem k Horizonovi a Pressureovi, zatímco Triple dochází k místu na kraji mýtiny. Zvuk se ozývá znovu, tentokrát za nimi ze západní strany. Všech pět členů týmu se otáčí k západní straně mýtiny ve chvíli, kdy se zvuk ozývá znovu ze stropu.

Támhle! Ve větvích! Něco se tam hýbe! Tam!

Tým se otáčí a spatřuje na moment veliký pohyblivý objekt, který rychle mizí v korunách stromů. Tým znovu slyší podivný smích, než zvuk náhle utichne.

Kam to zmizelo?

Náhle se ozývá další zvuk, odlišný od předchozího. Jedná se o dlouhé protáhlé skučení a praskání s neobvyklými tóny, které vychází z prostoru nad nimi. Zvuk pokračuje dalších patnáct sekund, než úplně ustává.

Co to ksakru bylo?

Náhle se země pod nimi zatřese a po celé místnosti je slyšet zvuk geologického pohybu. Skloněné stromy nad nimi se otřásají a za zvuků vrzajícícho dřeva se od sebe začínají oddalovat, což nad nimi odhaluje pohled na temnotu jeskyně. V dáli jsou ve tmě spatřena slabá světla ze svítilen jedné z pozorovacích věží. Jak se stromy rozbalují, je zaslechnut hlas z rádia.

Velitelko Aestreiová, slyšíte nás? Týme Hēt-1, slyšíte nás?

Tady Pressure, slyšíme vás.

Kde je Aestreiová?

Šla dolů s Bishopovou a polovinou týmu. Našli jsme tu takovou zvláštní díru do země.

Dávejte si pozor týme, poblíž vaší lokace se nachází další entita, kterou nedokážeme identifikovat.

Velitelství, my-

Pískavé skučení náhle utichne a jeskyně se znovu začne třást na šest sekund, než všechno ustane.

Co se to sakra-

Náhle je celá místnost osvícena zářivým červeným světlem. Tým vzhlíží vzhůru k SCP-6666, které je teď osvícené červeným světlem, jež vychází ze základu entity. Tým znovu slyší smích.

Ve stejnou chvíli se v místnosti pod nimi druhá část týmu snaží ustát geologické pohyby. Jakmile se země ustálí, 1-𐤇 Aestreiová se rozhlíží po ostatních.

Všichni v pořádku?

Ano jsme v pořádku.

Jo, já taky.

Dobrá. Myslím, že je načase odejít, Dr. Bishopová.

Ano, pojďme-

Počkat, co se stalo s tím vítrem?

Máš pravdu, je-

1-𐤇 Aestreiová je přerušena jako Dr. Bishopová zalapá po dechu. Tým se dívá do místnosti za průchodem, kde se všechny skrčené bytosti nyní upřeně dívají směrem ke dveřím a jejich oči ve tmě žlutě září. Ozve se hlasitý praskavý zvuk jak se jedna postava v pátě řadě náhle pohne a zdvyhá svou levou paži, což následuje další hlasité zapraskání, když zdvyhá pravou. Postava se prohne, jakoby se chtěla postavit a najednou se celou místností začínají ozývat zvuky pohybu.

Utíkejte. (Otáčí se k ostatním) Utíkejte!

Tým běží zpátky ke schodišti a znovu se zastavuje, jak se země začíná hýbat. Tým se nakonec stahuje zpátky chodbou ke dveřím vedoucím do místnosti s žebříkem.

Velitelko Aestreiová, slyšíte mě? Kde jste?

Už jdeme, Horizone. Dostaňte ostatní pryč, musíme vypadnout.

Velitelko, musíte si pospíšit.

Rozumím Horizone. Notak, utíkejte!

Tým vstupuje do vedlejší místnosti a začíná šplhat po žebříku. Zvuk větru je slyšet za nimi a náhle je vzduch kolem plný toxických částic, které se prohrnou kolem týmu skrz díru ven. Tým se drží žebříku a zapuštěných otvorů v kameni, ale Dr. Si, který byl na vršku žebříku, je náporem větru vymrštěn pět metrů do vzduchu, načež dopadá na kamennou desku venku. Při dopadu jeho plexisklová obličejová maska praská a začínají se ozývat alarmy upozorňující na poruchu vzduchotěsného obleku, jež začíná vypouštět kyslík aby nedošlo k narušení tlaku.

Notak, jděte! Jděte! Horizone, pomož mu! Musíme vypadnout!

Hluboko pod nimi se ozývají těžké kroky. Zbytek týmu vylézá po žebříku z prostoru pod deskou. Mezitím Horizon a Carrier popadají doktora Si, který se rozhlíží kolem v panice.

Počkat, počkat, myslím že cítím-

Tělo Dr. Si se přestává pohybovat a nadále nereaguje.

Čao, ne!

Do hajzlu, kurva doprdele! Musíme ho tu nechat, Bishopová, už je po něm.

Ne! Ne, pořád by mohl- může pořád-

Bishopová, poslechi mě. Musíme jít. Je mi to líto, ale musíme odsud vypadnout.

Já… ach bože.

Notak. Jdeme!

Tým vyráží zpět do lesa a následuje stejnou cestu, jakou šel předtím. Okolo nich je slyšet mnoho zvuků připomínajících podivný smích.

Velitelství, tady Aestreiová. Potřebujeme znát svojí zasranou lokaci a to sakra hned teď. Potřebuju vědět jaká je nejrychlejší cesta odsud.

Rozumíme velitelko, dejte nám chvíli.

Potřebujeme to kurva hned, velitelství, prosím!

Vidímě vás, velitelko. Nejrychlejší cesta vede přibližně 14 kliků na severovýchod od vaší pozice.

Fajn, jdeme, pohněte. Carriere, Horizone, kryjte nás.

Rozkaz.

Carrier a Horizon zapínají své plamenomety a míří na okolní stromy. Jak les kolem začíná pomalu hořet, nad hlavami týmu se začínají ozývat zvuky praskajícícho dřeva, jak se mnoho podpěr, jež drží masivní struktury v korunách stromů, začíná hroutit. Když se oba muži otočí, aby následovali zbytek týmu, je Horizon náhle zatažen zpátky. Carrier se zastavuje a otáčí.

Velitelko!

O chvíli později je slyšet Horzionův křik, jež stejně náhle ustává. Následuje mokrý trhavý zvuk následovaný kusem tmavého mokrého objektu, jež prolétá kolem Carriera. Ten se krčí, aby se objektu vyhnul a následně zjišťuje, že se jedná o horní polovinu Horizovona těla oddělenou od spodku, jako kdyby jej někdo přetrhnul vejpůl. Horizonovy oči několikrát zamrkají a pokouší se něco vyslovit. Carrier znovu křičí, načež vytahuje svou pistoli a střílí Horizona dvakrát skrz masku. Krev naplňuje jeho helmu a Horizon se přestává pohybovat.

Carriere?

Velitelko, ty věci dostali Horizona, já… musel jsem ho… sakra!

Carriere, pospěš si. Musíme jí, rychle!

Carrier znovu shlíží dolů na mrtvé tělo Horizona a poté se rozbíhá za zbytkem týmu.

Zbývající členové týmu Hēt-1 spolu s doktory Bishopovou, Gutierrezem a Moorem pokračují v útěku bez dalších incidentů, přičemž se zastavují pouze krátce na čtyř místech, aby popadli dech. Po jedné hodině a třiceti čtyřech minutách se tým vynořuje z lesa na dno jeskyně poseté humanoidními těly, které předtím zmapoval průzkum dronem. Tým se otáčí směrem na sever a jde další dva kilometry. Po další hodině a čtyřiceti šesti minutách doráží zpět k výtahu.

Kvůli událostem popsaným v Dodatku 6666.12, si žádný z členů průzkumného týmu nevšiml, že se poškozený audio a video přenos doktora Si znovu zapnul přibližně hodinu po jejich odchodu z místa.

Si bolestivě kašle a přetáčí se na záda. Nad ním je viditelné SCP-6666 zářící jasně červeným světlem. Si se několikrát zhluboka nadechne a rozhlíží se. I přes třesot těla se mu podaří postavit a opřít se o kamennou desku. Když si uvědomí, že mu skrze prasklinu v helmě uniká kyslík, zakryje prasklinu svou rukavicí.

Někde poblíž zaslechne Si ten stejný podivně protáhlý smích, který předtím slyšeli ostatní členové týmu. Pomalu se vydává směrem pryč od kamenné desky do hloubi lesa. Tlačí se kolem stromů a kulhá kupředu, zatímco stále více zhluboka oddychuje. Učiní několik dalších kroků, než se náhle zastavuje. Zvuky smíchu je zachycen mikrofonem a on se otáčí zpět směrem k mýtině.

Jak se otáčí, jeho audio a video vybavení se začíná chovat daleko eratičtěji. Není známo, zda došlo k technickým potížím, nebo změnám v prostoru kolem doktora Si. Přesto zachycuje jeho kamera několik rozmazaných snímků postavy vysoké přibližně šest metrů stojící v mezeře mezi dvěma stromy a osvětlené červeným světlem z SCP-6666. Po dvou sekundách přestává kamera doktora Si fungovat kompletně a vypíná se.

Z audio záznamu lze slyšet jak Si rychle utíká lesem, zatímco jeho dech zrychluje a těžkne. Přímo za ním je slyšet další smích a poté prostor kolem zaplní silný nízký dunivý zvuk. Zdroj tohoto zvuku se zdá být někde nad ním a vychází z SCP-66669. Ozývá se další smích a Si se rozbíhá za zvuku dalšího dunění. Dunivý zvuk se ozývá potřetí. Následuje jej hlasitý křik, načež se nahrávací zařízení doktora Si kompletně vypíná.

Lokátor doktora Si nadále ukazuje jeho pozici po dalších šestnáct minut. Během této doby je odtažen 100 metrů než se zastavuje. Jeho komunikátor a vysílač jsou následně zničeny kvůli atmosférickým interferencím.

Posledních 38 sekund audio přenosu doktora Si je možné přehrát níže.

[KONEC ZÁZNAMU]

Reakce ze strany SCP-6666-A

Během pokusu o průzkum, jež je rozepsán v Dodatku 6666.11, začalo SCP-6666 vykazovat neobvyklé chování. Růst kořenů nad povrchem se začal rapidně zrychlovat, což přinutilo plamenometné týmy posunout bezpečnou hranici SAFOS. Samotné SCP-6666 začalo vyzařovat červené světlo z prasklin v kmeni superstruktury a kulovité zářící lusky se začaly objevovat po celé soustavě větví. Během této doby byla rovněž zaznamenaná geologická aktivita pocházející z prostoru pod jeskyní.

Ovšem ve stejnou chvíli, kdy došlo k aktivaci SCP-6666, začalo SCP-6666-A tahat za kabely, které jej držely. Věž Charlie nahlásila, že se jeden z kevlarových habelů začal napínat, dokud nepraskl a SCP-6666-A jej nepřetrhlo napůl. Jakmile se SCP-6666-A osvobodilo ze svých pout, začalo nejdříve křičet a později i mluvit. Přestože audio nahrávky události jasně ukazují, že SCP-6666-A hovořilo v neznámém jazyce, osoby jež byly přítomné v jeskyni nahlásily, že jasně rozuměly tomu, co SCP-6666-A říká ve svém mateřském jazyce. Jak tohoto efektu bylo docíleno není známo, vzhledem k tomu, že SCP-6666-A nikdy předtím nevykazovalo žádné známky takového memetického efektu.

Dr. Iles, kterému došla povaha toho, co se dělo, použil software k zapsání celého monologu ve chvíli, kdy k němu došlo. Plný přepis slov SCP-6666-A je dostupný níže.

SLYŠ MĚ.

SLYŠ MĚ.

JÁ JSEM HEKTOR, SYN HOLASŮV, JEČÍCÍ KOPÍ SEVERNÍ OBLOHY, POSLEDNÍ SYN STARÉ EUROP, VĚČNÝ SLUŽEBNÍK NEBESKÉHO KRÁLE SARRA VON APOLLYON, SVRCHOVANÉHO PÁNA SVĚTA LIDÍ, DĚDICE ASEMOVY ŽELEZNÉ KORUNY.

SLYŠ MĚ, HRŮZNÁ TITANIO. SLYŠ MĚ A TŘES SE.

TŘES SE STEJNĚ JAKO PŘED TOLIKA LETY, KDY JSEM PŘEKROČIL ZVEDAJÍCÍ HLADINY OCEÁNU, ABYCH TĚ NAŠEL. TŘES SE STEJNĚ JAKO TENKRÁT, KDY JSEM ZABODL SVÉ KOPÍ DO TVÉ ZAKRVÁCENÉ HRUDI A TŘES SE TEĎ JAKO KDYŽ JSEM ZJISTIL, ŽE JSI JIŽ ZRADILA SVŮJ ÚČEL.

PORAZIL JSEM TĚ, DÉMONE Z YORU. ROZETL JSEM TVÉ TĚLO A ZLOMIL TĚ.

ZRADILA JSI SVÉ PÁNY, HRŮZNÁ TITANIO, MĚ ALE NEZRADÍŠ.

BUDU MÍT TVOU POSLUŠNOST. UCTÍŠ MÉ PŘÁNÍ A NAPLNÍŠ TENTO HROB SVÝM JEDEM. ZADUSÍŠ TOTO MRTVOLNÉ MĚSTO SVÝCH VETŘELCŮ A POHŘBÍŠ JE.

UČINÍŠ TAK, DÉMONE, PROTOŽE TO OD TEBE POŽADUJI.

JSEM HEKTOR, BOŽSKÝ OHEŇ PERFEKTNÍ VŮLE MÉHO PÁNA. ODPOVĚZ MI TEĎ, HRŮZNÁ TITANIO.

SLYŠ MĚ A TŘES SE.

Okamžitě po této zprávě začalo SCP-6666-A zuřivě napadat jak pěnovou pečeť na otvoru, tak i samotné SCP-6666. Následně se SCP-6666-A zapřelo proti hmotě SCP-6666 a s velkou námahou vytáhlo své zbývající tři paže zevnitř stromu. Za použití všech svých pěti volných paží a kopí jakožto páky, popadlo obě strany otvoru a roztáhlo je od sebe. S hlasitým praskáním se kmen SCP-6666 roztrhl a z otvoru se do jeskyně opět začalo hrnout velké množství husté mlhy plné toxických výparů. Ve stejnou chvíli začalo červené světlo vycházející z SCP-6666 pomalu mizet, dokud nebylo kompletně pryč do čtrnácti minut.

SCP-6666-A pokračovalo v napadání kmene SCP-6666 po následujících šest hodin. Následně se zapřelo o kmen SCP-6666 svým kopím a utlumilo aktivitu.

VYMAZÁNO

Následující složka je tajná pro uživatele s úrovní prověření 5/6666.

Jestli jste se dostali takhle daleko, asi máte tu stejnou otázku, jakou jsem měl já po dočtení zprávy Dr. Bishopové.

Pokud je všechno, co jsme zde zjistili, pravda, pak proč to není ve složce SCP-1000?

Podíval jsem se na to a trochu se v tompohrabal, dokud se mi nepodařilo dostat k prvním pár revizím, které někdo s naší prověrkou provedl. Zjistil jsem následující:

1. Složka byla původně sepsána Tildou Mooseovou roku 1956.

2. Složka je o dva roky starší, než první zaznamenané spatření Bigfoota. Jerry Crew si poprvé začal všímat stop Bigfoota v Humboldt County roku 1958.

3. Tilda Mooseová pro Nadaci ještě roku 1956 nepracovala.

4. Tilda Mooseová nebyla ještě roku 1956 naživu.

S tím vším bych rád znovu přečetl tuhle sekci ještě jednou.

odpouštíme vám;
máte možnost teď, ne navždy;
pusťte nás zpět

Když teď víme to, co víme o povaze těchto věcí a o tom, co dovedou a co dozajisté provedli, chtěl bych se vás zeptat na otázku. Kdo si myslíte, že by chtěl, abychom tyhle věci pustili zpátky? Jako kdo vám to zní?

Chvíli nad tím přemýšlejte a potom za mnou zajděte. Máme před sebou hodně práce. Shannon již pracuje na čtvrtém rytíři a potom budeme před sebou mít rozhodnutí. Jestli budeme, nebo nebudeme chtít sejít do sedmého patra a promluvit si s ním.

Se vší úctou,

O5-1

P.S. Nejspíše vás zajímá, co jsme museli odstranit z toho rozhovoru, z toho s fae. Nejhorší věc na téhle práci je to, když musíte posílat lidi, aby něco udělali, aniž by věděli, jak nebezpečné to je. Ale nebuďte ohledně toho tak skleslí. Přečtěte si to a jděte dál. My se postaráme o to, že jejich rodiny dostanou náhradu.

Co si přáli?

"My… omlouvám se, měl jsem vám to říct rovnou, já jen… zbylo nás po tom všem tak málo, že jsme se báli o tom vůbec mluvit, abychom je znovu nevyvolali z temnoty, ale… teď už je to tak dávno.

Pauza.

"Když první muž spáchal první hřích, zuřili jsme, to ano, ale Asem byl… nemožně mocný a nemohli jsme se proti němu postavit, neboť jsme byli mírumilovní. Tak jsme se modlili k naší královně matce, aby nás před ním ochránila, aby nám dala moc jej zničit a ona… ona to učinila. Děti se zrodily pod jejími kořeny a my jsme je nesnášeli od první chvíle, co se objevili."

Proč jste je nesnášeli?

"Proč jsme je nesnášeli? Nesnášeli jsme je protože byli jako vy."

Pauza.

"Ale potřebovali jsme je a tak jsme je přinutili přeplout moře a přivést Asema k spravedlnosti a oni to udělali. Jeho království padlo, jeho lid se rozptýlil, jeho synové se rozutekli. Učinili vše, co jsme po nich chtěli a stejně jsme je nesnášeli. Když se k nám vrátili, poctili jsme je, jako dobyvačné hrdiny? Chystali jsme hostiny v jejich jménu a chválili je za to, že učinili to, co my jsme nemohli? Ne. Ne, místo toho jsme je nechali hluboko v lese, pryč od hvězd, protože hvězdy byly jenom naše a ne jejich. Byly to pouhé děti a my jsme je tam nechali. Co oči nevidí, srdce nebolí… Po stovky milionů let. Opustili jsme je a ve své izolaci se stali krutými."

Ticho.

"Zajímalo vás, co si přáli?"

Ticho.

"Oni… oni jen už nechtěli být sami."

Ticho.

"A co Iýa udělala? Splnila jim přání. Vytrhla si své vlastní srdce a dala ho jim. I když věděla, co se z nich stalo, dobrovolně jim ho dala, protože věděla… Věděla, že jsme je opustili. Věděla o naší apatii. Děti nechtěly už být sami, takže jim dala své srdce a stala se jejich bohyní, ne naší."

Brekot.

Můžeme skončit, pokud chcete.

Ach je tu ještě jedna věc o které jsme se chtěl zmínit, než skončíme. Musel jsem trochu pozměnit průzkumný záznam. Nechtěli jsme, aby si někdo myslel, že máme špatně seřazené priority. Dr. Bishopová byla tak hodná, že z toho chrámu vzala něco po cestě ven. Sebrala to přímo ze seschlých pařátů jednoho dávno starého ducha. Nemyslím si, že jim to bude moc chybět.

V tuhle chvíli už na tom moc nesejde, ale chtěl jsem vám to ukázat, než to navždy zavřeme do skladu. Je to škoda, protože je to vážně nádherné.

Naše práce pokračuje.