SCP-7027 : A jako Anihilace

POI-539

Dr. Jonathan Isaac

POI-539 je muž tibetského původu, jehož věk se odhaduje na 50-60 let. Veškeré pokusy o bližší identifikaci byly podobně jako u ostatních členů GOI-0184 neúspěšné. Vzhledem ke skutečnosti, že se řídí principy svého řádu, působí jeho tělo značně podvyživeně a je pokryto infikovanými ranami. Rozhovor byl veden a přeložen ze lhaského (běžného) dialektu tibetštiny.

<Začátek Záznamu>

Chápu správně, že nemáte žádné jméno? Musel jste přece mít nějaký život, ještě před [GOI-0184].

Do komunity přicházíme s čistým štítem. Spolu se jménem je vymazána i celá naše minulost. Zbyde pouze Cesta. Je-li nutno ji nějak pojmenovat, pak vám bohatě postačí pojem Bódhisattva, neboť právě ten je jejím cílem.

Kdepak, to nebude potřeba, POI-539. Vzhledem k záznamu by to bylo ideální, ovšem ne nutné. Teď mi ale prosím povězte, co máte na mysli pod pojmem "Cesta".

Následujeme Cestu Černého Buddhy. Existovat, vnucovat sama sebe realitě, to jest ta základní premisa od které se odvíjí veškeré utrpení světa. Není to cesta, po níž se vydáte, ani cíl, kterého se snažíte dosáhnout. Je to prostá forma odevzdání se.

A čím se tedy poté stanete?

Něčím se "stát" přiznává existenci stvoření. My se ničím nestáváme. Nejsme tvořeni. Ujímá se nás Šúnjatá2. Ona jest pravdou bez tvaru či barvy. Prorůstá do nás, bují [a] ponořuje nás do temnoty. Jiní by se bránili, [lpěli by] na iluzi života.

Proč ale zrovna takový proces? Existují přece mnohem rychlejší způsoby, jak ukončit svůj život.

Vy to ale stále nechápete. Smrt je bezvýznamná. Tělo je navráceno zpět zemi - ale duše se vrací do Samsáry. Koloběh neustále pokračuje. Oběť vaše nadarmo přijde. V otáčení Kola nelze očekávat žádné milosrdenství, žádné osvícení.

Je pro vás existence vážně tak otřesná? Protože mně se zdá, že většinu svého trápení si způsobujete sami.

Život je utrpením. Nechybí mu však jistá záludná krása. Fascinuje, uchvacuje a váže nás k této realitě, ke křehkým a pomíjivým formám. Tato iluze se rozptýlí ve chvíli, kdy poznáte, že se jedná o faleš. K nevědomosti se již není možné navrátit, ať už je tato lež jakkoli příjemná. Pátráme po úniku, než bude pravda pro smrt a znovuzrození nadobro ztracena - pro neustálé otáčení onoho nenáviděného Kola.

Dobrá, domnívám se, že téhle části již rozumím. Ale řekněte mi, proč [SCP-7027]? Proč právě tato metoda? Jakým způsobem to funguje?

Jsou zde tři největší klamy, tři okovy, jimiž jsme svázáni. Život, svět a naše vlastní já. Chceme-li někdy přesáhnout své já, je třeba se oddat jeho zničení. Se sebou samým bojovat nelze, neboť se bojem samo krmí. Toto pouto nelze přetnout. Existuje však způsob, jak se z něj vymanit. Je třeba klesnout co nejhlouběji, až do těch nejtemnějších, nejbídnějších hlubin. Ve chvíli, kdy dosáhneme Šúnjaty, prázdnota pohltí to, čím jsme byli - a žádné okovy nemohou spoutat to, co přestalo existovat. Vysmeknou se od nás tak, jako déšť stéká po našich rukou, stejně jako prach po větru.

Tím dosáhneme skutečného vymazání sebe sama.

Chápu. To bude prozatím vše. Vřele vám děkuji za váš čas.

<Konec Záznamu>

Georadar detekoval výskyt uměle vytvořených objektů pod povrchem kláštera a jeho okolních pozemků. Mezi prvotní nálezy patřily rozsáhlé nánosy popela se stopami papíru, březové kůry a hedvábí (pravděpodobně se jednalo o rukopisy zpopelněné při rituálním obětním obřadu) a značně poničené sochy a nástěnné malby, jejichž stáří bylo radiouhlíkovou metodou stanoveno do 14. století našeho letopočtu. Při zpětné rekonstrukci soch bylo odhaleno, že jejich vzhled připomíná Buddhu spočívajícího v lotosovém sedu, jelikož ale nebyly nalezeny žádné fragmenty obličeje, předpokládá se, že sochy byly vyrobeny celé, posléze rituálně zohaveny, aby připomínaly SCP-7027-1, a až po nějaké době byly rozbity a pohřbeny. Pečlivé zrestaurování nástěnných maleb vedlo k odhalení podobizen oděných postav ( patrně mnichů) opředených v auře černých plamenů, což zcela bezpochyby znázorňuje SCP-7027.

Na základě těchto poznatků lze předpokládat, že GOI-0184 ne vždy zakazovalo umělecká vyobrazení, nýbrž si tento anikonismus3 osvojilo až později, což předcházelo anebo vedlo k obrazoborecké etapě mezi 14. a 15. stoletím našeho letopočtu.

Dne 17. 4. 1987 byl klášter GoI-0184 poničen přírodním sesuvem půdy. Vzhledem k nepříliš častému využívání zasaženého úseku si tato událost naštěstí nevyžádala žádné oběti na životech. Díky této katastrofě byla pod klášterem odhalena přítomnost člověkem zbudovaných struktur. Po provedení archeologického průzkumu lokality bylo zjištěno, že se jedná o ruiny z období pozdního paleolitu, které vznikly nedlouho po osídlení oblasti moderními lidmi. Jako stavební materiál byl použit kámen, kosti a hlína, nicméně samotná architektura svědčí o důmyslnosti, jaká je mezi tehdejšími kulturami velmi neobvyklá.

Tato struktura byla zbudována u ústí přírodní horské jeskyně, v níž byl objeven rozsáhlý soubor zachovalých prehistorických prací, včetně dvojice nástěnných maleb. První z těchto maleb zobrazuje vysokou bílou zdánlivě lidskou postavu s levou rukou položenou na hrudi ( v místě, kde fleky rudého barviva naznačují zranění) a pravou rukou napřaženou dlaní vzhůru. Kolem této větší bílé postavy se klaní šest humanoidů barvy okru. Ze země se zvedá černá beztvará látka a proniká do rozevřených úst menších, patrně lidských postav. Navzdory své mohutnější postavě není bílá postava znázorněna jako ta dominantní, nýbrž jako učitel či spirituální vůdce, a nikoli jako král nebo dobyvatel. To, co bylo zprvu chybně považováno za ocas, se později ukázalo býti trhlinou ve zdi, jejíž vzhled spolu s osvíceným výrazem a pózou postavy vedl jednoho tibetského odborníka k přirovnání bytosti k Pha Trelgen Čhangčup Sempovi4, mýtickému opičímu předákovi tibetského lidu.

Na druhé nástěnné malbě je znázorněn komplikovaný tříúrovňový výjev se středobodem ve stromu s hlubokými kořeny. Při pozorování směrem zdola nahoru zobrazuje černé hady, jak okusují kořeny pokryté černými žilkami, které by mohly symbolizovat otravu, infekci nebo šíření kletby. Nákaza prorůstá skrze kořeny vzhůru do druhé části, kde se do kořenů zakusují humanoidní bytosti a vytahují tak nákazu podobně, jako když někdo vysává jed; těmto bytostem chybí končetiny a jsou posety mnoha černými skvrnami - je tedy patrné, že očista kořenů není zadarmo. V nejvyšší části je strom naprosto zdráv a plný listů, přežívající pouze díky obětem těch, co žijí pod ním.

Je-li uhlíková metoda datování tohoto místa přesná, pak existuje možnost, že jedinci usilují o zadržení SCP-7027 již 20 000 let.

Dne 9. 12. 1997 vstoupil příslušník ostrahy Łukasz Maciejewski v 6:00 na ošetřovnu Oblasti-95, aby si zažádal o léky proti bolesti hlavy, o níž se v té době domníval, že jde o bolest způsobenou sinutitidou. Zdravotnický personál si ihned povšiml černé skvrny na Maciejewského čele a po důkladné lékařské prohlídce konstatoval, že dotyčný je infikován SCP-7027 a vykazuje první viditelný symptom transformace v SCP-7027-1. Maciejewski byl označen za anomálního a bylo mu přiřazeno označení SCP-7027-1(251), čímž se stal prvním a v současnosti i jediným evidovaným případem SCP-7027-1, který nebyl příslušníkem GOI-0184. SCP-7027-1(251) při svém zadržení a následném monitorování ochotně spolupracoval, čímž se stal klíčovým zdrojem informací, a to vzhledem k tomu, že se jednalo o jediné SCP-7027-1, jež nebylo vázáno slibem mlčenlivosti stanoveným GOI-0184.

SCP-7027-1(251)

Dr. Sui Mijazawa

<Začátek Záznamu>

Pravděpodobně to bude vedením považováno za neprofesionální, ale ráda bych se vám jménem nás všech co nejsrdečněji omluvila. Vědět o takové možnosti nákazy, zcela určitě bychom zavedli přísnější bezpečnostní opatření.

Vy jste to ale vědět nemohli.

I tak ale můžeme nyní udělat vše, co bude v našich silách, abychom vaši situaci vyřešili a zároveň zabránili jejímu možnému budoucímu opakovaní. Fajn. Když máme tohle z krku, ráda bych vám položila několik otázek týkajících se dnů, které předcházely vašemu současnému stavu. Nebyl jste náhodou v bezprostředním kontaktu s nějakým z SCP-7027-1? Nějaký fyzický kontakt?

Ne.

Dobrá. A co klášter samotný? Dostal jste se do vnitřních prostor?

Jen rutinní hlídky. Nikdy jsem se nezdržel dlouho.

Jak se vůbec cítíte? Na závažnost vaší situace se zdáte být poměrně klidný.

Necítím se nijak. Vím, že by tomu tak být nemělo. Měl bych pociťovat hrůzu, ale místo toho necítím vůbec nic.

Trpěl jste v minulosti depresí?

Ne, nic podobného jsem nikdy nezažil.

Tudíž se pravděpodobně jedná o jeden ze symptomů.

[Subjekt přikyvuje] A ještě bych měl být naštvaný. Naštvaný, že nemůžu cítit, ne? Cítím ale, co můj mozek chce. Chce se mu křičet. Chce zuřit. Ale místo toho, nic… Jsem prostě prázdný. Je to jako snažit se najít slovo ve slovníku a zjistit, že ho vyškrtli.

A teď je tam po něm jen díra.

<Konec Záznamu>

Počátkem roku 1998 se SCP-7027 rozšířilo na levé oko SCP-7027-1(251) a vytvořilo cévu, která se ovinula okolo krku subjektu a napojila se na nově vzniklou černou dutinu v oblasti krční páteře. SCP-7027-1(251) občasně nahlašuje bolest hlavy, načež z úst vypouští tmavý kouř a kal, přičemž obě látky/substance se vypařily příliš rychle na to, aby je bylo možno analyzovat. Subjekt trpí častým a intenzivním třesem, v důsledku čehož se jeho tělo nepřirozeně svíjí a subjekt kráčí ztuhlou, krkolomnou chůzí. Vzhledem k tomu, že SCP-7027-1 příslušící k GOI-0184 podobné projevy nevykazují, je pravděpodobné, že jejich učení a praktiky, zejména pak meditace, jim ve výsledku umožňují lépe snášet účinky infekce SCP-7027.

SCP-7027-1(251)

Dr. Sui Mijazawa

<Začátek Záznamu>

Zdravím, SCP-7027-1(251), rád bych vám položila pár otázek.

[Subjekt je schoulený na podlaze a jedním zbývajícím okem hledí do stropu.]

Očividně se nacházíte ve stavu těžké úzkosti. Bylo mi řečeno, že jste dnes ráno dostal dávku morfia. Pomohlo to?

Ne.

Dobrá tedy. Na škále od 1 do 10, na kolik byste hodnotil svou bolest? 1 je ta nejmenší úroveň nepohodlí a 10 je ta…

[Přeruší ji] Neexistuje žádná škála, která by mohla zahrnout bolest, kterou teď pociťuji.

Zapíšu si tedy 10. Opět ale prokazujete obdivuhodný klid a nadhled, přestože se nacházíte v nesmírně svízelné situaci.

Je to prostě rozdělení. Nevím, jak jinak tomu říkat. Ta bolest je niterní. Odporná. Prožívám nekonečnou agónii. Ale zároveň je to jako mimotělní zážitek. [Subjekt dostane záchvat kašle, při němž z přirozených i SCP-7027 nemocí vzniklých otvorů vychází černý kouř.]

Potřebujete-li si odpočinout, můžeme rozhovor ukončit o něco dříve.

[Otře si z úst a brady černou šmouhu.] Ne. Ale co víc můžu říct? Mniši. Může jim trvat celou dekádu, než se promění. Jak dlouho tu jsem, jen rok?

Vlastně, v zadržení jste asi tak 5 měsíců. Skoro.

Je Khan5 ve službě? Požádala byste ho prosím, aby mi prostřelil hlavu? Ale, když se tak na sebe dívám, tak by to asi byla jen díra navíc, že?

Ano, nejspíše ano. Předložím vaši žádost o milosrdnou terminaci řediteli, nemohu vám ale nic slíbit.

<Konec Záznamu>

Vzhledem k velkému potenciálu pro výzkum, který SCP-7027-1(251) představuje, byla žádost o milosrdnou terminaci zamítnuta. Projevy transformace SCP-7027-1(251) se výrazně odlišovaly od projevů u jiných SCP-7027-1. Došlo k deformacím těla ve spojení s rostoucím počtem dutin (každá z nich trvale zvětšovala svůj obvod rychlostí přibližně 1,3 cm/rok) a ke srůstu subjektu s podlahou zadržovací místnosti. Před ustáním mozkové činnosti se u subjektu projevily známky demence a amnésie, ačkoli není jasné, zda byly způsobeny přímo SCP-7027, či zda šlo o přirozenou reakci na zranění způsobené SCP-7027. V roce 2000 ztratil SCP-7027-1(251) zrak, zůstala mu však zachována ústa a pravé ucho.

SCP-7027-1(251)

Dr. Sui Mijazawa

<Začátek Záznamu>

Zdravím, SCP-7027-1(251). Je to zase tady. Jak se cítíte? Popsal byste nám prosím své současné pocity?

Ty stíny se nezastaví. Sápou se dovnitř a berou a berou. Lačné drápy, které drásají a trhají. Krvácel bych pro vás, ale vše, co můžu nabídnout, je jen prach a olej.

A ta bolest? Nemusí to být ve stupnici, prostě to popište, jak nejlépe umíte.

Ach, ta? Jedna část mého já prožívá muka, ale tato část se propadá stále hlouběji a hlouběji. Jak se asi musí bát. Pod kůží se mi hýbe chladivá kaše. Slouží-li mi paměť ještě dobře, tak tam byla vždycky. [subjekt se pozvrací a drží v rukou černé výměšky] Ale ne, vyšlo to ven. [subjekt rozmazává substanci po podlaze, ze které se prudce vypařuje] Jsem to ale nešika.

Před chvílí jste se zmínil o stínech. Vy něco vidíte?

Ptáte se, protože nemám oči? Nemůžete to prostě jen tak brát, to je…… [odmlčí se, patrně ztrácí pozornost]

Vidíte něco?

Ze tmy probleskují skotačivé postavy. Žluté krunýře; bledě zlaté. Stovky těl, každé má sto nohou. Byli posvátní, kdysi. Teď už to vím. Kolik vzpomínek se jen při té výměně vytratilo? Cha, cha- [subjekt sípe a kašle]

Něco jako stonožky? Pro koho byli posvátní?

Cítíte mé výpary? Je to kadidlo. Věděla jste to? Jako opium, myrha a staré svitky. Přetrvává mi to na jazyku a chutná to po dávno zapomenutých snech. Nejsou to moje vzpomínky. Patří něčemu jinému. Něčemu hluboko dole.

Něčemu? Komu, ''něčemu'' ?

Knihovníkům. Připomíná jim království pod horou. Připomíná jim domov. Můj domov je klec. Tam, kde nyní jsou, se cítí právě tak. Tma a chlad je udržují v sobě. To je vše, na čem záleží… [subjekt upadá do bezvědomí]

<Konec Záznamu>

SCP-7027-1(251) nabylo vědomí až 14 dní po rozhovoru z 23. 12. 2000, přičemž si nebylo vědomo svého posledního rozhovoru a vykazovalo zvýšenou míru ztráty paměti a zmatenosti. Koncem roku 2001 spodní část těla a levá paže subjektu spolu srostly do beztvaré, ztvrdlé hroudy a jeho zbývající pokožka získala šedý, popraskaný vzhled.

SCP-7027-1(251)

Dr. Sui Mijazawa

<Začátek Záznamu>

Dobrý den, SCP-7027-1(251). Jste dnes schopen komunikovat?

Točí se, točí, dokolečka… dokola… [odmlčí se a vyloučí ze svých dutin černý mok]

Pamatujete si můj hlas? Víte, kdo jsem?

M-m-mami? Je mi zima. Je mi taková zima. Prosím, pusť mě dovnitř… pusť… mě… dovnitř…

Ne, ne, omlouvám se. Já jsem doktorka Sui. Pamatujete si aspoň své jméno?

Vzpomínka… na vzpomínku… na vzpomínku… a potom už nic!
[subjekt začne vydávat zvuky připomínající kombinaci smíchu, pláče a křiku]

Popište prosím, jak se cítíte.

Dokolečka, dokola… dolů a jen dolů… až do stok. Zahozen. Spláchnut. Zbytky, odpadky.

Haló? Jste tam, Maciejewski?

Jejich konec si přijde pro nás všechny.

O čem to mluvíte? Myslíte mnichy, nebo někoho jiného?

Nový král přiměl je zapomenout na to, co starý král ukázal jim. A když pravdu znovu našli, pohřbili ji. Rituály zůstaly, ale nevědí, co znamenají. Lepší je nevědět. Lépe býti požehnán než proklet.

Masa, do nějž se vsákne tolik ničeho. Jaký to špinavý, znečištěný filtr děláme. Není to díra. Není. Tváří se tak, ale není. Jsem dírou, ale nejsem temnotou.

Tak co je to?

[subjekt potutelně zašeptá, jeho tón je téměř žertovný] Je to zatmění. Vy jste to nevěděli? Po tom, co jsme způsobili, ho udělal ten nejvyšší. To vše za to, že jsme se snažili povznést do jejich výšin. Tragické, tragické - jací ubozí nevděčníci to jsme.

Jejich měsíc je město beze smrti - město vědění, tajemství a věcí dávno zapomenutých - a vrhá dlouhý, dlouhý stín. Pod mrtvolným světlem jejich zmařeného černého slunce by člověk nikdy nepoznal, že býval zlatý… Nikdy bys-[zbytky lebky subjektu se náhle zhroutily a o 4 sekundy poté došlo k celkovému rozpadu jeho těla]

Maciejewski? Kurva! [na zaměstnance ostrahy] Pusťte mě ven a zabezpečte komoru!

<Konec Záznamu>

Rozpadlé tělo SCP-7027-1(251) se rozprostřelo napříč zadržovací komorou, zatímco se jeho dutiny sloučily a daly vzniknout jedinému portálu, jenž byl označen jako SCP-7027-2. Na rozdíl od ostatních SCP-7027-1 nedošlo u SCP-7027-1(251) k úplné anihilaci a jeho zbylá skořápka vytvořila kolem nově vzniklé anomálie prstenec o poloměru 3,2 metru, čímž se SCP-7027-2 stalo na dobu neurčitou zafixovaným. Vnitřek SCP-7027-2 vykazuje vlastnosti shodné s menšími dutinami vytvořenými SCP-7027. Vzhledem k velikosti a zdánlivé stabilitě SCP-7027-2 byl bezpilotní průzkum shledán proveditelným.

Vnitřní prostory SCP-7027-2 jsou rizikové pro organický život, nicméně vykazují podmínky obdobné vesmírnému vakuu, avšak s abnormálně nízkými teplotami srovnatelnými s těmi v mlhovině Bumerang (LEDA 3074547)6. Navzdory těmto podobnostem již nic dalšího nenasvědčuje tomu, že by SCP-7027-2 mělo vést kamkoliv do otevřeného vesmíru, poněvadž z jeho vnitřku nejsou pozorovatelné žádné hvězdy. Ačkoli nebyly objeveny žádné přesvědčivé poznatky, nejpřijatelnější hypotézou zůstává, že SCP-7027-2 vede do dimenze mimo tu naši. Existuje tam sice gravitační působení směrem dolů, ale jeho zdroj zatím nebyl objeven.

S přihlédnutím k těmto okolnostem bylo rozhodnuto, že nejvhodnější metodou průzkumu vnitřku SCP-7027-2 bude dálkově ovládaná sonda navržená k dlouhodobému průzkumu vesmíru. Dne 4. 10. 2002 v 9:00 byla tato sonda vypuštěna do SCP-7027-2, odkud měla zaznamenávat a odesílat svá pozorování do Oblasti-95.

Oblast-95 až do 16. 7. 2020, tedy více než 18 let po vyslání sondy do SCP-7027, neobdržela žádné významnější přenosy. Shromážděná data zahrnují řadu snímků zachycujících uměle vytvořené stavby zlaté barvy, jež dohromady zřejmě tvořily rozlehlou metropoli. Tyto snímky byly pořízeny v průběhu 12 sekund, a to přibližně 46 hodin předtím, než byl veškerý kontakt se sondou kvůli jejímu zničení, pravděpodobně kvůli nárazu, přerušen.

Čeká se na schválení dodatečného výzkumu.

/

SCP ANTOLOGIE

Æ jako "Ærials"